Poezie

Tajemství staré zahrady

Ve staré zahradě
Autor: Motýlek
Toto dílo je (30/38) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Tajemství staré zahrady

 

Ve staré zahradě se krásně sní.

Vítací sukovitý strom

větvemi propletenými tajemstvím

vítá a zve:

„Pojd – kdo jsi unavený,

nešťastný a sám.

Posaď se na kamennou lavičku,

nastav tvář vlídným paprskům slunce

na všechno lék Ti dám.

Zaposlouchej se – slyšíš zpěv ptáků?

Šumění listí, šepotání větru v něm?

Nech starosti celého světa vesmíru,

andělům, Bohu, přírodním bytostem.

Tady jsi v bezpečí, nemusíš nic

jen vnímat obyčejnou krásu

popadaných bukvic v mechu

jak vytváří abstraktní vzory,

beruška leze v loňském listí

a nestará se, co je za obzory.

Květiny voní, pěnkava pije z pítka,

čmelák se za nektarem honí,

nikdo po Tobě nic nechce,

neptá se po Tvém názoru,

nenajde se žádná výtka.

Nemusíš říkat žádná slova,

odlož zasunuté strachy,

právě teď je ta chvíle

kdy opravdu vůbec nic nemusíš,

řešit koronavirus, prachy,

jen se propojit s přírodou

a uvědomit si –

TEĎ  JE MI  DOBŘE!

Když si to uvědomíš,

pocit štěstí zakusíš.

Teď znáš

tajemství staré zahrady.“

 

 V Litomyšli dne 8. března 2021   Irena Švecová

 

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:<< 29. Čekání na sněženky    ●    31. Petrklíč >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Číst nahlas
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení
0