Pepa: „Tak mám dojem, že už víme, kdo je vítěz.“
Jindřich Rudolf: „Kdo by, pštros.“
Pepa: „Ten taky, ale toho do Grandu asi nepustí.“
Milánek: „Tak takový dámský prádlo vidím poprvé. To Jitka nosí úplně jiný. Ale sluší ti to Martino.“ (Svědomí zakrývá Martina a tlačí jej pryč.)
Jindřich Rudolf: „Že se nestydíš, tlačí tě svědomí co? Utíkáš jako malý Jarda. Takhle oblbovat slušný lidi.“
Milan: „Jsem vítěz a dám si to nejlepší, co v Grandu mají. Teď si už ale konečně odložím.“
Jindřich Rudolf: „Tak to bychom tam mohli jít spolu.“ (Milan požádá Jindřicha Rudolfa, jestli by mu nemohl rozepnout šaty. Ten ochotně pomáhá, když ale zjistí, že je Milan muž, prchá ze scény, se slovy, že jsou tu všichni transvestiti.)
Scéna 3. tábor
(Ohniště, stůl s lavičkami, v pozadí čtyři chatky označeny 1,2, 3 a WC–latrína. Ta musí být čelně k hledišti. Poblíž dřevěný totem. Přichází Táňa.)
Táňa: „Milané!“
(Z dálky se ozve Milanovo.): „Ano Táňo!“
Táňa: „Pojď, za chvíli už přijdou!“ (Milan přichází v plavkách, u ohně se ohřívá, obléká si šaty.)
Milan: „D d dneska ta voda není nic moc.“ (Táňa mu přináší ručník a utírá ho. Zpívají píseň.)
Táňa Milan
Vím že nejsem tu sám-jsi vánek Mám tě rozečtenou-pár stránek Vím jak umíš se smát-to nejsem já
Chceš hrát na honěnou-jsem dítě Mám tě dej lásku svou-do sítě Znám tě jenom pár dní-to nejsem já
Mám k tobě lásky zápal Vím že bys v noci chrápal Mám s tebou velký plány Znám taky jiný pány
Pojď a budeš jen mou-jen zpívej Buď mou vzornou ženou, nezývej Ptám se chceš-li být má-to nejsem já
Řekni ano a jdem-máš zámek Víš co? Otočme list-pár stránek Krásnou ženu chci mít-to nejsem já
Mám k tobě lásky zápal Vím že bys v noci chrápal Mám s tebou velký plány Znám taky jiný pány
Milan: „U u u u žž jdou.“ (Přichází Martin, za ním jde svědomí Dana, Pepa a Jitka vede za ruku Milánka.)
Jitka: „Ne nezlobte se, ale já ho musela vzít se sebou.“
Táňa: „To nevadí.“
Pepa: „Já ho mám taky s sebou.“
Martin: „Já ho mám taky s sebou. (Ukáže na svědomí.) Tak co chlapi, dáme si karty?“
Milánek: „Jo, opečeme si je na ohníčku.“
Jitka: „Kuš. Snad si ne nemyslíš, že budete mastit tu svojí ku kulku.“
Pepa: „Bulku holčičko.“
Jitka: „Ku kulku nebo bu bulku, ono je to je jedno.“
Dana: „Pojďte si zahrát nějakou společenskou hru.“
Milánek: „Na babu.“
Jitka: „Kuš!“
Milan: „A jakou?“
Pepa: „Třeba na mlýn.“
Táňa: „A jak se to hraje?“
Pepa: „Vy si lehnete na břicho a já vám budu čůrat na lopatky.“
Dana: „Sprosťáku. A co budeme tedy dělat?“
Martin: „Pro začátek otevřeme lahvinku na setkání.“
Milánek: „Já mám hlad.“
Jitka: „Kuš!“
Milan: „Tak na co tedy chcete hrát?“
Táňa: „Já znám jednu super hru.“
Dana: „Jakou?“
Táňa: „Na pravdu. Řeknu vám pravidla. Každý napíše tři otázky na lístky a budeme je tahat z klobouku. Kdo odmítne odpovědět, dá fant.“
Hlasité předčítání