Martin: „Ty máš klobouk?“
Jitka: „Mi milánek má če čepici.“
Milánek: „Čepici nedám. Leda vyměním za guláš.“
Táňa: „Já radši dojdu do chatky, je tam takový starší nočník.“
Pepa: „No tě prsty. Pravda z nočníku. A já myslel, že pravda je ve víně.“ (Všichni napsali otázky a Táňa donesla nočník.)
Martin: „Kdo bude tahat první?“
Milánek: „Já, protože sem nejmladší.“
Jitka: „Kuš!“
Dana: „Já to rozpočítám. Přišlo lejno na parcelu, tiše řeklo v nočním šeru. Tvoje víno v mojí kádi, všichni do řady se řadí. Prase nebo hadí mládě, teď to víme, jsi na řadě. Martina!“ (Svědomí vytáhne lístek a podává ho Martinovi.)
Martin: „Já první netahám.“
Milan: „To by ti svědomí nedalo.“ (Martin bere lístek.)
Martin: „Bože, vždyť je to celý rozmáčený. Byl ten nočník prázdný?“
Táňa: „No dovol, pro jistotu jsem ho umyla.“
Martin (Čte.): „Chtěl by ses se mnou milovat?“
Milánek: „Já si chci malovat.“
Jitka: „Kuš!“
Martin: „Jestli jsi kluk, tak ne. A jestli jsi dívka, tak samo sebou. Pokud nejsi moje sestra.“
Dana: „No moment, ale já to nepsala!“
Martin: „No a co?“
Dana: „To jako tím chceš říct, že by ses pomiloval klidně s každou, na kterou narazíš?“
Martin: „Vše závisí od pohlaví.“
Pepa: „Mládeži, mládeži, přece to nebudete brát tak vážně. Vždyť jde jen o hru. Tak kdo bude další?“
Milan: „To nemá cenu, je to riziková hra. Já navrhuji, aby odpovědi neslyšel partner dotázaného.“
Dana: „Tak to tedy ne. Když riziko, tak se vším všudy. Ostatně, tím by ta hra ztratila to pravé kouzlo. Táhne další v pořadí a to jsem já. (Vytahuje lístek a čte.) Měl jsi se svým partnerem už poměr? To je hloupé. Martine, mám to říct?“
Milan: „Jasně, ale pravdu.“
Dana: „Tak já si myslím, že nemáme co skrývat. Jen jsme…“ (Zezadu jí Martin rukou zacpe pusu. Ostatní zklamaně zahučí.)
Martin: „Jsou tu děti.“
Milánek: „Kde?“
Jitka: „Kuš!“
Táňa: „Tak. A teď jsem na řadě já. (Čte.) Kolik jsi měl holek? Takže holku ani jednu.“
Pepa: „No ale to musíš jako říct, kolik jsi měla kluků. Ne?“
Táňa: „Tak dobře. (Začne počítat na prstech jedné i druhé ruky.) Dva.“
Milan: „A kdo byl první?“
Táňa: „No přece ty.“
Milan: „Počkej… ale kdo byl teda druhý?“
Táňa: „To by byla už druhá otázka. Je na řadě Jitka.“
Jitka: „Já ne nevím jak vás, ale mě to ne nebaví.“
Pepa: „Teď když jsi na řadě. Jen hezky táhni.“ (Jitka se zvedne a chce odejít.)
Pepa: „Já nemyslel, táhni, ale tahej.“
Jitka: (Nerada tahá a čte.) „Toužíš po jiných pa partnerech nebo pa partnerkách z naší pa party?“ (Martin a Milan se k Jitce toužebně nakloní.)
Milánek: „Já toužím po večeři.“
Jitka: „Kuš! Na to o odmítám o odpovídat.“ (Všichni volají: Musíš.)
Dana: „Nebo dáš fant.“
Jitka: „Ja jakej fant?“
Martin: „Podprsenku.“ (Svědomí mu vrazí facku)
Dana: „Že tě hanba nefackuje.“
Jitka: „Tak to radši o odpovím. Líbí se mi všichni muži v naší pa partě.“
Milánek: „Já taky?“
Jitka: „Kuš! Mi milánek jen jako brá bráška.“
Martin: „Ale otázka zněla, jestli po nás toužíš?“
Hlasité předčítání