Jitka: „Tak tedy to toužím no.“
Dana: „Nechcete si to rovnou vyměnit?“
Táňa: „To není vůbec špatný nápad. Pojďte si zahrát na střídání stráží.“
Milan: „A jak se to hraje?“
Táňa: „Napíšeme jména kluků a vytáhneme si je z klobouku.“
Dana: „Ne ne ne ne ne. Já si tě nedám.“ (Odtáhne Martina do Chaty 1 tak rychle, že svědomí nestačí vlézt za nimi, tak uléhá před chatku. Milan vezme za ruku Jitku.)
Milan: „To je jasný. Když Dana nechce, tak se prohodíme my.“(Táhne Jitku do chaty 2.)
Pepa: „To je dobrý. Oni se rozdali jak karty na žolíky. Nemají svědomí. Ale co my? Víš, že jsem vlastně chtěl nejdřív chodit s tebou?“
Milánek: „Kam jsi se mnou chtěl chodit?“
Pepa: „Milánku, kuš! Tady máš peníze a jdi si koupit zmrzlinu.“
Milánek: „Já mám rád krémovou.“
Pepa: „Tak si kup krémovou.“
Milánek: „Jenže krémová stojí dvacet.“
Pepa: „Tady máš a upaluj.“ (Milánek odchází.)
Táňa: „Proč jsi mi nic neřekl?“
Pepa: „Víš, já se styděl. Ty jsi moc hezká holka. Jitka mě vlastně klofla.“
Táňa: „Ty ses mi taky líbil od první chvíle. Tedy, líbíš. Milan je takový divný. Už jsem ho chtěla nechat plavat.“ (Sedne si k Pepovi, ten vstane.)
Pepa: „Mě je to trapné, ale, tedy, jenže…“
Táňa: „Co jenže?“
Pepa: „Ne, to nemůžu říct.“
Táňa: „Nestyď se.“
Pepa: „No totiž, já bych s tebou možná chtěl chodit, kdyby mi to neušlo.“
Táňa: „Co ti neušlo?“
Pepa: „Ale ne, neušlo. Ušlo.“
Táňa: „Tak ušlo nebo neušlo?“
Pepa: „Já jsem byl totiž v šestnácti letech s maminkou u kartářky a ta mi předpověděla, že si vezmu tu ženu, která mě plácne přes zadek. Víš, jak jsme měli tu hrachovku? Tak, jak jsme potom hráli volejbal, tak při podání jsem se tak napnul, že mi to ušlo a Jitka mě za to plácla. Tak jsem si myslel, že je to ta pravá.“
Táňa: „Tak se vykašli na osud a pojď ke mně.“
Pepa: „To přece nejde, abychom tady, když oni tam…“
Táňa: „Ááá!!!!!“ (Martin a Milan vyběhnou z chatek, oba bez kalhot. Martin zakopne o svědomí.)
Martin: „Co je? Co se děje?“
Táňa: „On mě nechce, já tu s ním nebudu, je úplně studený. Jako záchodové prkénko. Jenže vám je to zřejmě jedno. Klidně si šlapete po svědomí, jen když jste spokojeni.“ (Martin a Milan mávnou rukou a odchází nazpět do chat, svědomí vklouzne před Martinem do chaty.)
Táňa: „Tak viděl jsi to? Jo nebo ne? Oba na to vlítli a ty že to nejde. Máš holt v osudu prd. Pojď sem.“ (Začne honit a plácat Pepu po zadku.)
Táňa: „Stačí ti to, nebo mám na ten osud vzít hůl?“ (Nakonec vbíhají do chaty č 3. Přichází Milánek, v ruce drží balónek a plyšového medvěda, zpívá píseň.)
Nekopej
Nebouchej neťukej, nekopej, nevzlykej Nešeptej, nešuškej, dnes mi není hej Bum
Otoč se, seber se, vyhoď se, rozluč se, Jak tě znám ty prase, vrátíš se zase Hej
Nakopu ti řepu, brukev, mrkev, taky tykev
Nech mě jíst, kuřátko, prasátko selátko Když budeš jako veš, tak půjdeš, už běž Bum
Nápad – ★★★★☆
Nápad s personifikovaným svědomím, které fyzicky reaguje na dění na scéně, je naprosto skvělý a nabízí obrovský komediální potenciál pro herce. Zápletka s převleky a sázkou je sice klasičtější a trochu připomíná starší letní komedie, ale do žánru bláznivé divadelní hry skvěle zapadá. Přidání absurdních prvků, jako je útok pštrosa, dává textu příjemně uvolněný a hravý ráz.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá velmi příjemná, nostalgická nálada letních prázdnin, táboráků a bezstarostného mládí. Autorovi se daří udržet lehké a humorné tempo, které diváka či čtenáře snadno vtáhne do děje. Vložené písně a absurdní situace navíc skvěle podtrhují celkovou rozvernou a nevážnou atmosféru, která je pro tento typ scénáře naprosto klíčová.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou svižné, přirozené a dobře se čtou, což je u divadelního scénáře to nejdůležitější. Scénické poznámky v závorkách jsou jasné a funkční, nicméně text by si zasloužil pečlivější korekturu kvůli chybějícím čárkám v souvětích a drobným překlepům. Děj má výborný spád, jen fonetický přepis koktání by se dal místy trochu zredukovat, aby nerušil plynulost čtení samotného scénáře.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a hravý divadelní scénář, který sází na situační humor, absurditu a letní pohodu. Ačkoliv je děj občas trochu roztříštěný a skáče od jednoho bláznivého nápadu k druhému, jako celek funguje výborně a na jevišti by jistě sklidil úspěch. S drobnou stylistickou péčí a korekturou z něj může být skvělá komedie pro ochotnický soubor, autor má rozhodně talent pro komediální načasování.