Řeknu ňaf, stádo krav, sežere, lidí dav Nekopej, nebouchej svět je splašenej Hej
Nakopu ti řepu, brukev, mrkev, taky tykev
1 2,1 2, 1 2,3 4, 1 2, 1 2, 3 4,tik tak
Milánek: „Náhodou vím, kde jsou. Všichni zalezli. Taky vím, co tam dělají. Jednou jsem viděl rodiče, jak se honili po dvoře a pak zalezli do stodoly. Taky jsem chtěl po Maruně, aby se mi ukázala. Jenže ona se stydí. Prý že by mohla mít miminko. Je úplně zcvoklá. Mimina přece nosí čápi. Tam žádný čáp nebyl. Karel Rákosů, ten ale povídal, že ve městě existují domy, kde si ženskou můžete koupit. Jenže kolik stojí, nevěděl. Až našetřím, tak do toho obchodu půjdu a koupím si nějakou jako je Maruna. Víte, ona když vám dá složku, tak se umí hezky smát. Já jsem ji jednou chytil za… To bylo hezký. Jenže mě viděla úča a dostal jsem poznámku.“ (Vytahuje z batohu konzervu a snaží se jí otevřít. Po chvíli marného úsilí ji vrátí, rozbalí deku, přikryje se a usíná. Z chaty č. 1 vychází Martin. Je už oblečený. Jde na WC. Svědomí přešlapuje před WC. Vzápětí vychází Milan. Rozdělává oheň. Z WC vychází Martin. Svědomí jde na WC.)
Martin: „Co je?“
Milan: „Nic, kde je Pepa a Táňa?“
Martin: „Nevím. Zmizeli.“ (Milan nakoukne do chaty č. 3 a ihned zabouchne.)
Milan: „Nezmizeli. Co ty? Proč nejsi uvnitř?“
Martin: „Svědomí mi nedalo.“(Ukáže na WC.)
Milan: „Jestli se Táňa dostala do ruky Pepovi…“
Martin: „Jestli se dostala do rukou Pepovi, tak z ní zbude jenom půlka.“
Milan: „Pamatuj si, že když je žena polo žena, i tak je to celá žena.“
Martin: „Ty hele líbí se ti Dana?“
Milan: „No jasně. Nejvíc se mi na ni líbí její… (Naznačí poprsí). Jak umí dýchat.“
Martin: „Tak jdi k ní do chaty. Ona usnula. Do rána se to nějak vystříbří.“
Milan: „Je položena?“
Martin: „Je a přitom je to celá žena.“
Milan: „A co budeš dělat ty?“
Martin: „No u Jitky je volno, tak jsem myslel…Dana není můj typ a Jitka tak mile koktá…“ (Plácnou si a odchází. Milan do chaty č. 1, Martin do chaty č. 2, svědomí vybíhá z WC a jde před ním. Táňa, a Pepa vychází z chaty č. 3.)
Táňa: „Máš mě rád?“
Pepa: „Mám a ty?“
Táňa: „Mám a ty?“
Pepa: „Mám a ty?“
Táňa: „Mám. Chceš napít?“
Pepa: „Mám a ty? Tedy, chci a ty?“
Táňa: „Já taky chci.“
Pepa: „Já taky chci.“
Táňa: „Já taky chci.“
Pepa: „Jak jim to řekneme?“
Táňa: „Co bychom jim říkali?“
Pepa: „Musím Jitce nějak taktně naznačit, že je mezi námi konec.“
Táňa: „To jí jako oznámíš, že sis pšoukl na nepravém místě? Prosím tě, vždyť je s Milanem. Celá se na něj klepala. Tu tak zajímáš. Neříkej jí nic. Ona se ti taky nebude zpovídat.“ (Otevřou se dveře chaty č. 1. Milan jde na WC.)
Táňa: „Víš co Pepo? Já tady zdržím Milana a ty si zatím zalez k Jitce, nerozsvěcej, aby tě nepoznala a zkus od ní něco zjistit. Uvidíš, že po tobě ani nevzdechne.“ (Vstrčí Pepu do chaty č. 1. Milan se vrací z WC)
Hlasité předčítání