Táňa: „Dáš si pití?“
Milan: „Jo. Něco bych i sezob. Jsem celý rozlámaný. Ta postel je úzká. Sotva sem se na ni s Danou vešel.“
Táňa: „Co?! Proč, jak to? Kdo? Kdy? Ježišmariá a já k ní poslala Pepu.“
Milan: „Ty jsi k Daně poslala Pepu? Proč?“
Táňa: „Víš, my jsme mysleli, že jsi tam s Jitkou. Pepa jí totiž chtěl dát ko kopačky. Safra já už taky koktám.“
Milan: „Co mám teď teda dělat? Mám ho tam nechat, nebo?“ (Vtom zakopne o Milánka. Ten vyndá ze spacáku ceduli „Objížďka“ dá ji na jednu stranu a na druhou dá trojúhelník.)
Milan: „Už to mám. Milánku.“ (Milánek vyndá ceduli „Ticho spím.“)
Milan: „Milánku, vstávej.“
Milánek: „Co je?“
Milan: „Milánku. Určitě máš hlad, viď.“
Milánek: „No a jaký.“
Milan: „Víš, že má Jitka v chatě grilovaný kuře?“
Milánek: „Nepovídej. V obchodě kupovala jenom buřty.“
Táňa: „To je sice pravda, ale když jsi usnul, tak šla do kempu a koupila krásné, křupavoučké, do zlatova ugrilované kuřátko. A teď se tam možná cpe.“
Milan: „Ne, povídala, že si ho nechá na ráno. Dala ho určitě na polici.“
Milánek: „Neprásknete mě?“
Táňa: „My? Jak jsi na to přišel?“
Milan: „Něco za něco. Ty budeš mít kuře a nám jenom řekneš, o čem ti dva mluví. Musíš ale potichu, aby tě neviděli.“ (Milánek jde do chaty č. 2.)
Milan: „Počkej, počkej, ona je v jedničce.“
Milánek: „Vždyť jsem ji viděl, jak šla do dvojky.“
Táňa: „To bylo ale před tím, než si koupila to kuře. Teď je v jedničce.“ (Nasměruje Milánka do chaty č. 1.)
Táňa: „To ti ale nezapomenu. Hrnul ses s Jitkou do chaty, jako samec. Jak to vlastně, že si byl s Danou?“
Milan: „Normálka. Střídání stráží.“
Táňa: „Jestli si myslíš, že na mě uděláš dojem, tak to teda ne. S tebou já už nic nechci mít.“
Milan: „Jak jsi to vlastně myslela s tím, že sem byl první. To jako že jsi mi byla nevěrná?“
Táňa: „Nevěra není to pravé slovo. Dá se říct, že jsem ti nebyla tak úplně věrná.“
Milan: „Nehraj si se slovíčky, to ti nepomůže. Řekni mi radši, kdo byl ten padouch.“
Táňa: „Nic ti neřeknu. Vymyslela jsem si to, abys žárlil, a ty se zatím spustíš s Jitkou. Vlastně s Danou. Vlastně s oběma.“
Milan: „Byl to ale tvůj nápad. Taky, ses k Pepovi měla.“
Táňa: „To je něco jiného.“
Milan: „Jo tak u tebe je to něco jiného. No tak dobrou noc.“
Táňa: „A co bude se mnou?“
Milan: „Jestli chceš, zaťukej si na Pepu. Možná se s Danou nudí.“ (Milan odchází do chaty č. 3.)
Táňa: „Počkej, přeci mě tady jen tak nenecháš.“
Milan: „Jestli nechceš spát venku, tak pojď.“
Táňa: „Dobře, ale opovaž se něco si zkusit.“ (Oba vchází do chaty č. 3. Z chaty č. 1 vychází Milánek, dojídá kuře.)
Milánek: „Nejradši mám na kuřeti, když je celý.“
Scéna 4. tábor ráno
(Milan vychází z chaty č. 3, otevře postupně chatu č. 2 a č. 1 a něco šeptá. Jde ke stolu, z chat vychází Pepa a Martin, sedají si a hrají karty. Svědomí kibicuje. Milánek se probouzí a odchází na záchod. Po chvíli se z WC ozývá křik.)
Hlasité předčítání