Milánek: „No jo, vždyť toho nenechám!“
Jitka: „Kuš, ta tady máš houpačku a přivaž ji na strom.“ (Dává Milánkovi krabici a dál upravuje stoly, nosí květiny a jídlo. Milánek přivazuje houpačku na kmen.)
Jitka: „Toto snad ne není možný, ty jsi na hla hlavu? Houpačku musíš u u uvázat na vě větve. A dělej, za chvíli se začnou schá scházet.“ (Milánek znechuceně uvazuje houpačku na větve, mezi nimiž je kmen. Jitka odchází. Jakmile zmizí, Milánek se vrhá ke stolu a ochutnává. Ze zákulisí je slyšet hudba a smích, přichází Jitka s Táňou a Danou.)
Táňa: „Nevadí ti tedy, že jsem to tak domluvila?“
Jitka: „A ale ne, proč by mi to mělo va vadit?“
Táňa: „Podívej, už jsou tady.“ (Vchází Pepa, dámské šaty mu nesedí, ve vysokých podpatcích kulhá, je poznat na první pohled, že je kluk. Martin je oblečen přesně jako svědomí. Svědomí je oblečeno přesně, jako byl Martin a Milan není k poznání. Je z něj krásné děvče. Dana s Jitkou se začnou Pepovi smát.)
Dana: „Pepo, ty sis to spletl, dneska není maškarní.“
Pepa: „No a je to v čudu. Účet v grandu je můj.“
Dana: „Holky pojďte, představím vás ostatním.“ (Všichni odchází, zůstává Jitka s Pepou.)
Pepa: „Víš, nezlob se, ale my jsme se s klukama vsadili. Jenže koukám, že jsem to nezvládl. To nevadí, alespoň nemusím v tom strašným úboru trčet celý večer. Jak v tom můžete chodit? Co chodit? Tancovat! Žít! Takhle tě budu moci vyzvat k tanci,(Zouvá se.) stejně si mi od první chvíle sympatická.“
Jitka: „Sy.. Sy.. Sy..“
Pepa: „Šmankote, ty jsi Španělka? Promiň, já myslel, že jsi zdejší.“
Jitka: „A a ale já ti ro ro rozumím. Jen jsem ch ch ch…“
Pepa: „Tobě se špatně dýchá?“
Jitka: „Chtěla říct, že jsem rá rá ráda.“
Pepa: „Ach tak, ty máš vadu řeči. Pardon, moc se omlouvám.“
Jitka: „Ne ne neomlouvej se, nic se ne ne nestalo. Mí přá přá…“
Pepa: „Přání?“
Jitka: „Přátelé mi říkají Lo lo lokomotiva.“
Pepa: „Proč zrovna lokomotiva?“
Jitka: „Protože prý než řeknu lo lo lokomotiva, tak mi u u ujede vlak.“
Pepa: „Nešla bys tancovat?“
Jitka: „Ne ne ne…“
Pepa: „Škoda.“
Jitka: „Ne neznám lepší nápad. A ne ne nech mě vždycky do do domluvit, nebo se ne ne nedomluvíme nikdy.“
Pepa: „Mám pro tebe dárek k narozeninám. Všechno nejlepší.“ (Podává Jitce maličkou krabičku. Jitka ji rozbaluje, vyndává malý hrníček.)
Jitka: „Jé ten je krá krásný. Přesně jako ten ko kotlík, co mám doma. Bu budou se k sobě ho hodit.“
Pepa: „Jako my? Smím prosit?“
Jitka: „Sa samo.“ (Oba odchází. Přichází Martin s Jindřichem Rudolfem, za Martinem jde svědomí.)
Jindřich Rudolf: „Martino, nešla bys tancovat?“
Martin: „Bohužel, já tancovat neumím.“
Jindřich Rudolf: „Je krásný večer, ne? Ty si tady na návštěvě? Ještě jsem tě tady neviděl. Vlastně bych se měl představit. Jindra Rudolf.“
Martin: „Martin Hošerrr teda to je můj táta. Já jsem Martina. Martina Hošerová. Ty jsi Rudolf?“
Jindřich Rudolf: „Blbý, co? Táta si na tom moc zakládá. Máme dvě jména jako pako.“
Martin: „Jako pako je taky hezký.“
Nápad – ★★★★☆
Nápad s personifikovaným svědomím, které fyzicky reaguje na dění na scéně, je naprosto skvělý a nabízí obrovský komediální potenciál pro herce. Zápletka s převleky a sázkou je sice klasičtější a trochu připomíná starší letní komedie, ale do žánru bláznivé divadelní hry skvěle zapadá. Přidání absurdních prvků, jako je útok pštrosa, dává textu příjemně uvolněný a hravý ráz.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá velmi příjemná, nostalgická nálada letních prázdnin, táboráků a bezstarostného mládí. Autorovi se daří udržet lehké a humorné tempo, které diváka či čtenáře snadno vtáhne do děje. Vložené písně a absurdní situace navíc skvěle podtrhují celkovou rozvernou a nevážnou atmosféru, která je pro tento typ scénáře naprosto klíčová.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou svižné, přirozené a dobře se čtou, což je u divadelního scénáře to nejdůležitější. Scénické poznámky v závorkách jsou jasné a funkční, nicméně text by si zasloužil pečlivější korekturu kvůli chybějícím čárkám v souvětích a drobným překlepům. Děj má výborný spád, jen fonetický přepis koktání by se dal místy trochu zredukovat, aby nerušil plynulost čtení samotného scénáře.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a hravý divadelní scénář, který sází na situační humor, absurditu a letní pohodu. Ačkoliv je děj občas trochu roztříštěný a skáče od jednoho bláznivého nápadu k druhému, jako celek funguje výborně a na jevišti by jistě sklidil úspěch. S drobnou stylistickou péčí a korekturou z něj může být skvělá komedie pro ochotnický soubor, autor má rozhodně talent pro komediální načasování.