.
.
Pro barevný obraz výsledného pozitivu pořízeného metodou práškového sodíkového blesku je symptomaticky charakteristická naprostá převaha odstínů ostře žlutooranžových tónů. Ostatně jak až dokumentaristicky věrně dokládá záběr siluety ducha zjevivšího se vedle postavy doktorky Ogdenové v momentu záblesku sodíkové expozice.
.
Kterýžto okamžik je rovněž v plném souladu s jinou tendencí jejich doby charakteristické explozí fotografických zpodobení výskytů všemožných duchů potočních a jiných druhů lučních vil a nadpřirozených lesních stvoření, včetně duchů ještě jiné provenience, jakož i ektoplazmatických výsledků spiritistických, sabatistických i jiných druhů okultistických seancí.
.
K nimž v dnešních časech bezesporu přináleží i autorské snahy vedoucí ve výsledku k dílům nazývaným audiovizuální eseje.
.
.
Audiovizuální esej je forma díla, která rozvíjí akademický výzkum, filmovou kritiku nebo osobní úvahu o tématu (často o filmu, umění nebo kultuře) pomocí samotného média pohyblivých obrazů a zvuků, a nikoli pouze psaného textu.
Charakteristika audiovizuální eseje:
• Využití média jako nástroje bádání: Audiovizuální esej nefunguje jen jako ilustrace psaného argumentu. Namísto toho využívá střih, kompozici obrazu, zvukový design a další audiovizuální prvky k formulování a vyjádření myšlenek.
• Analytický vhled: Cílem je poskytnout hluboký analytický vhled do daného tématu, podpořený důkazy z konkrétních audiovizuálních materiálů.
• Hybridní forma: Pohybuje se na pomezí tradičních filmových studií, uměleckého výzkumu, filmové kritiky a digitálních humanitních věd.
• Osobní přístup: Může zahrnovat subjektivní, osobní pohled autora (ich-forma) nebo tvůrce, podobně jako tradiční psaná esej.
• Dialog s divákem: Snaží se diváka zaujmout a přimět ho k zamyšlení nad tématem, často s využitím atraktivní vizuální formy.
Audiovizuální eseje jsou rostoucím akademickým trendem, který se objevuje v recenzovaných časopisech, jako je Iluminace, a vyučuje se na univerzitách jako Univerzita Karlova nebo AMU. Příklady těchto děl lze nalézt na platformách jako YouTubvícee nebo na stránkách filmových festivalů, například v sekci Film a doba.
.
.
Poněvadž se přes všechna zdržování a odbočky přesto neúprosně blížíme konci více nežli odpudivé délky této kapitoly, nastává příležitost, abych stručně shrnul, co absolutnímu počtu zdejších filmových diváků naprosto uniká.
Že totiž na počátku kinematografie výsledkem natáčení byly prvotním žánrem dobově divácky oblíbené živé obrazy, po vzoru těch různých diorám a tableau vivant.
Hlasité předčítání