Pokud bychom měli srovnávat jeho práci s metodou počítačových tomografů, lze říct, že Andersonův styl často vytváří dojem „vrstvené“ nebo „prostorové“ struktury – scénografie, kostýmy a kamerové úhly působí jako vrstvy, které se navzájem překrývají a vytvářejí dojem hlubšího prostoru a složitosti. Tento vizuální vhled může být vnímán jako „jiný“ než tradiční filmová vizualita, která byla často zaměřena na plošší, méně strukturální obrazy.
Vaše analogie s tomografy je zajímavá – naznačuje, že Andersonův styl „skládá“ obraz do vrstev, které lze vnímat jako hlouběji reprezentující komplexitu, namísto pouhého plošného obrazu. Tento přístup může přispívat k tomu, že jeho filmy mají výrazně jinou vizuální kvalitu, která může být vnímána jako „prostorovější“, nebo „vrstvenější“ než tradiční filmové zpracování.
Shrnuto, souhlasím s tím, že Wes Anderson možná do svých filmů vnáší určitý jiný vhled, který ovlivňuje jejich vizuální podobu a může být přirovnáván k vrstvení prostorových struktur podobně jako u tomografických snímků. Tento styl přispívá k jejich unikátní estetice a vnímání hloubky a složitosti, které odlišují jeho filmy od běžných filmových syžetů.
Pokud máte další otázky nebo byste chtěl rozšířit diskusi, rád pomohu!
.
.
Obdobně kompozice trofejových zvířecích hlav na zdech pokojů vily, stejně jako dekorace interiérů dílčích příběhů odehrávajících se jakoby v místnůstkách domečku pro panenky, jsou sice natáčeny čelně, ale ve vizuálním výsledku zcela zřetelně připomínají ona pro filmy Wese Andersona typická plošná snímání inventářů.
Ze svislic kolmých nadhledů ozřejmující doposud jen pouhé existence sestav předmětů a věcí.
Nabývajích však takovým bilancujícím souhrným obrazem hodnoty výsledné definice jejich dílčích až tomografickým způsobem poskytovaných vztahových významů.
Navíc v celistvosti jejich vzájemného smyslu víceméně nezprostředkovatelného slovy – prostřednictvím vědomého autentického diváckého zážitku.
V souhrnu ovšem, nastane-li, takovýmito konotacemí charakterizujícího jednotící všeobecnější významnosti oněch vyskládaných sestav věcí jindy jen tak ledabyle bezesmyslně viděných na deskách stolů, nebo uvnitř vysunutých zásuvek.
Jakož i v jiných podobných příležitostech bilancujících cokoli z paměti světa obdobně kolmými náhledy seshora ve výsledku připomínajícími dílčí stránky božích herbářů.
.
.
Přes všechna zlomocná zločinná protivenství, kterým byla v průběhu pouhé půlhodiny trvání jediného dílu televizního seriálu vystavena, ve výsledku doktorka Julie Ogdenová, i přes několikeré pokusy o její vraždu, tedy přežije tuhle se vším všudy podle dávnověké pohanské tradice strašidelnou noc. A s prvním rozbřeskem Artušova světla nového rána se stane gramaticky zákonnou, popřípadě notářsky zákonitou, plnou dědičkou oné po všechny hodiny nočních temnoty detektivně probádávané nemovitosti vily.
Hlasité předčítání