Prsten Karla IV

Historie

Četba díla zabere cca 20 min.

   Roku 1423 odjel syn hospodských Luis do Basileje na zkušenou a do zmíněného kufru si zabalil své věci. O Evelíně neměl nikdo ani potuchy. V Basileji bydlel Luis u své tety na břehu Rýna. Teta se jmenovala Sára a byla sestrou Berty. Bertě se synovec Luis líbil už od mládí. Doufala, že jej svede a její touha byla tak veliká, že jí bylo jedno, zda své starší sestře uškodí, či ne. Sára byla krásná a tak se jí po několika měsících povedlo Luise svést. Luis z této nevěry nebyl nadšený a chtěl se své tetě vzepřít, jenže Sára měla v malíku všechna ženská kouzla a Luise zcela ovládala. Po několika měsících se synovec Luis rozhodl, že své tetě i přes pohodlí jeho pobytu uteče a sbalil si věci. Po proudu řeky Rýn se vydal jen se svým kufrem, ve kterém, ač netušil, se ukrýval v tajné schránce prsten Evelína. Po několika dnech však nenašel práci, potloukal se od vesnice k vesnici a měl chuť se k tetě vrátit. Jednou večer, když jej vzala na milost babka kořenářka, a nechala ho přespat na seně, mu poradila, že na severu, v lázních Baden Baden, najde práci u jejího bratra Alfonze. Hned druhý den se Luis chtěl vypravit na sever. Již několik dní pršelo a oné noci stoupla hladina Rýna nebývale vysoko. Luis si jen taktak zachránil holý život. Po několika dnech došel skutečně k Alfonzovi a tam žil až do konce života. Oženil se s kovářskou dcerou a s ní počal šest dětí.

 

Kufr s Evelínou oné noci uplaval. Po několika hodinách plavby se zachytil o křoví poblíž města Strasbourg. Za několik dní voda opadla a kufr s Evelínou klesl do mokřadu, kam nemohla zabloudit živá duše. V tomto neutěšeném houští pomalu zarůstal přibližně 250 let.

 

V roce 1689 plánovali radní města Strasbourg postavit nový most přes Rýn, aby bylo lepší spojení do rychle rostoucích Germánských lázní Baden Baden. Hans byl tesař z nedalekého Achernu a pracoval na stavbě mostu. Když do země zakopával kůl na přichycení lana, uklouzl a zabořil se do bahna. Pomalu klesal a tak v panice začal křičet a mávat rukama kolem sebe. Konečně narazil na něco pevného. Byla to jakási bedýnka. Díky ní se přestal bořit. Po chvíli ho kamarád Hubert našel a na poslední chvíli Hanse z bahna vytáhl. Hans se zajímal o bednu, která mu zachránila život. Kufr z bahna vytáhl a v jeho rozpadajícím obsahu Evelínu našel. Velice se zaradoval. Jeho rodina stavěla dům na náměstí vyhořelého města Achern a peníze potřebovali jako sůl. Hans se rozhodl, že v neděli půjde do lázeňského města Baden Baden, kde se pokusí prsten zpeněžit. To se mu také podařilo. Evelínu si zakoupila markraběnka Františka Sibyla Augusta. Hansovi dobře zaplatila a tak mohl tesař dokončit s rodinou svůj vysněný dům.

 

Markraběnka Františka Sibyla Augusta s manželem vlastnili sídlo v Ostrově u Karlových Varů. Protože Bádensko bylo obsazeno a zcela zničeno Francouzi během válek o falcké dědictví, vybudoval její muž, markrabě Ludwig Wilhelm svůj dvůr a rezidenci v Ostrově, kam se také koncem roku 1690 oba přestěhovali. Když se blížili po několika dnech cesty k cíli, unavený kočí přehlédl díru na cestě a vůz i s nákladem se převrhl. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale povoz byl nepojízdný. Oba manželé seděli v jiném voze a tak markrabě rozhodl, že nechá naložený vůz na místě se dvěma zbrojnoši a ostatní povozy dojedou poslední kilometr do cíle. Poslal ze zámku na místo nehody koláře s nádeníky a ti po několika hodinách, když vůz opravili a znovu naložili, dojeli do sídla v pořádku. Jediné, čeho si nikdo nevšiml, byl poškozený pytel s kufry, ze kterého se několik drobností vysypalo do vysoké trávy. Mezi těmito malými předměty byl i prsten Evelína. Byl podzim a hned druhý den napadl první sníh. Na jaře příštího roku, když sněhová pokrývka konečně zmizela, byl již prsten přikryt vrstvou ležící trávy.