V Praze se seznámil se zbrojnošem Janem, který mu prozradil, že pojede brzy do Kostnice, jako doprovod Mistra Jana Husa.
Jan byl od malička vychováván otcem jako pravý bojovník. Měl rád svůj meč a jeho snem bylo, aby se stal strážcem na pražském hradě. Večer poseděl Ewald s Janem a mistrem Palcátem (hodnost vyššího strážného) v krčmě. Jan byl však napaden opilým starostou obce Bubeneč, kterou nazval Zadní Ovenec. Toto urážlivé oslovení starostu tak pobouřilo, že vzal Janův meč a praštil zbrojnoše po hlavě tupou stranou. Jan se zapotácel a upadl na roh stolu a omdlel. Mistr Palcát zajal starostu za ublížení na zdraví a požádal Ewalda, zda by mu mohl pomoci odnést bezvládné tělo Jana do jeho domu. I přes veškerou péči byl Jan ráno mrtev. Mistr Palcát nabídl Ewaldovi, aby Jana nahradil. Ewald rád nabídku přijal a za pár dní vyrazili směrem ke Kostnici (Konstanz). Cesta trvala několik dní. Za tu dobu se Ewald s mistrem Janem Husem sblížil. Poznal, že názory mistra jsou moudré a požádal ho, zda by jej nenaučil číst. Mistr Jan odvětil, že na to bude asi málo času, protože musí obhajovat své učení před konciliem, ale zapůjčil mu jednu knihu a seznámil ho s písmeny. Ewald byl učenlivý a za pár dní obstojně ovládal všechna písmena. Do Kostnice dorazili 3. Listopadu roku 1414. Ewald s mistrem Palcátem dostali odměnu za doprovod a ubytovali se v hostinci. Dcera hospodského se jmenovala Edeltraud a byla velice krásná. Ewald se do ní okamžitě zamiloval.
Edeltraud pomáhala od malička uklízet brzy ráno lokál, aby po otevření měli hosté čisto. Tato povinnost jí naučila být pilná, ale hlavně otrlá. Uklízela nejen zvratky hostů, ale i krev. Časté potyčky a rvačky vyústily nejednou v násilí. Při první Ewaldově návštěvě mu Edeltraud dala políček za dotěrnost. Byl to však pohlavek, podaný se smíchem. Jí se totiž Ewald také hned zalíbil. Imponovalo jí hlavně to, že uměl přečíst nápis na hostinci. Za několik dní si Ewald našel práci u místního kameníka a každý den docházel do hostince za svou vyvolenou. Edeltraud opětovala Ewaldovo zalíbení a tak se do několika měsíců konala veselka. Aby měl Ewald peníze do začátku, prodal Evelínu místnímu obchodníkovi. Tak se stalo, že si prsten zakoupil italský boháč Alessandro Simonne, z Bergama, jedoucí ze severu, kde udělal dobré obchody. Manželé Edeltraud a Ewald Krakowští měli šest dětí a osmnáct vnoučat. Dožili se vysokého věku. Když umírali, byli sice naživu jen dva jejich synové a tři vnoučata. I tak považovali svůj život za krásně prožitý.
Alessandro Simonne si hodlal vzít za ženu hraběnku z Brescie a prsten jí chtěl věnovat. Evelínu ukryl do tajné schránky jednoho ze svých cestovních kufrů. Bohužel před přechodem Alp se strhla nečekaně první listopadová bouře a obchodník musel zůstat ve švýcarském městě Chur. Tři dny trvala sněhová nadílka, a když se konečně dalo opět vyrazit, zapomněl boháč onen dřevěný cestovní kufr pod svou postelí a odjel. Alessandro Simonne to zjistil až doma v italské Brescii a už se s prstenem nikdy nesetkal.
Kufr našla manželka majitele hostince, paní Berta. Věci si ponechala a kufr uložila do komory k pozdějšímu využití. Evelína byla uschována v tajné schránce a tam zůstala několik dalších let.
Nápad – ★★★★☆
Sledovat osudy jednoho předmětu napříč staletími je klasický a velmi nosný literární motiv, který nabízí obrovský prostor pro fantazii. Tvá volba propojit historii prstenu se skutečnými historickými postavami (Karel IV., Jan Hus) dodává příběhu na zajímavosti a epičnosti. Je vidět, že sis dal záležet na vymýšlení pestrých osudů jednotlivých majitelů, což dělá zápletku bohatou na události.
Atmosféra – ★★☆☆☆
Text bohužel působí spíše jako historická kronika nebo encyklopedické heslo než jako vtahující příběh. Tím, že se neustále střídají postavy a staletí, čtenář nemá šanci si k nikomu vytvořit citové pouto a prožít s ním jeho radosti či strasti. Zkus se příště více zaměřit na detaily, popisy prostředí a emoce hrdinů v konkrétních momentech, abys čtenáře skutečně přenesl do dané doby.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je napsán plynule a čtivě, slovní zásoba je příjemně bohatá a odpovídá zvolenému žánru. Textu by však velmi prospělo, kdybys místo pouhého shrnování děje využil více přímé řeči a konkrétních scén, čímž by se vyprávění oživilo. Pravopis a interpunkce jsou na dobré úrovni, objevuje se jen pár drobných chyb, ale hlavní prostor pro zlepšení leží ve zpomalení tempa a hlubším vykreslení epizod.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi ambiciózní text s krásnou ústřední myšlenkou, který ukazuje tvou bohatou představivost a cit pro historické kulisy. Aby se z dobrého nápadu stal strhující příběh, doporučuji vybrat jen dvě nebo tři nejzajímavější epochy a ty zpracovat do hloubky jako plnohodnotné povídky. Rozhodně v psaní pokračuj, máš skvělý vypravěčský potenciál, jen je třeba dát příběhu a postavám více prostoru k nadechnutí.