Prsten Evelína zatím ležel v trávě u cesty mezi Prahou a Karlštejnem. Zapadl do drnu tak dobře, že jej nikdo nemohl spatřit. Čas běžel a Evelína se rok co rok zabořovala hlouběji. Za několik let již byla pět centimetrů pod zemí. Tam čekala na dalšího majitele celých čtrnáct let.
Roku 1362 pracoval na zmíněné trase cestář Jiří. Chodil po cestě a spravoval díry po povozech, nebo jámy vymleté vodou. Chodil automaticky od jedné prohlubně ke druhé a lopatou srovnával vozovku. Za tuto činnost dostával jeden krejcar za týden. Myslel přitom na Cecílii. Byla to dcera koláře. Její otec nebyl nikterak bohatý a se sňatkem souhlasil pouze v případě, když donese Jiří do rodiny pět dukátů. Takovou sumu by Jiří nedal nikdy dohromady. A tak při srovnávání prohlubní přemýšlel, jak k takovému jmění přijít.
Onoho dne se právě chystal nabrat trochu hlíny na zasypání díry, když se mu po rýpnutí mezi kořeny trav rozsvítil odraz slunce. Zpočátku myslel, že je to jen sklíčko. Když však z kořenů prsten vymanil a očistil, zajásal. Takovou věc viděl pouze jednou v životě, na slavnosti znovuvzkříšení. Tehdy měla podobný prsten na ruce kněžna.
Ještě ten den zašel Jiří ke svému strýci Jáchymovi, který byl překupníkem a obchodoval se vším, na co si jen vzpomenete. Jiří strýci prsten ukázal a zeptal se ho, zda by dovedl odhadnout cenu. Přestože byl Jiří strýcův synovec, ten se jej snažil obalamutit a navrhl, že i když jde o bezcennou cetku, prsten prodá. Odměnu synovci přislíbil po prodeji. Jiří byl trochu zklamán, ale strýci věřil. Za několik dní mu byl bratrancem doručen vzkaz od strýce, že prsten prodal za pět krejcarů a že mu posílá jeho podíl, což byly čtyři krejcary. Jiří, i když zklamán, odměnu přijal. Byla to přece jen jeho měsíční mzda.
Zanedlouho prodal na trhu strýc Jáchym Evelínu polskému obchodníkovi Krakowskému za celých patnáct dukátů. Strýc Jáchym měl starší ženu, kterou často podváděl. Po večerech si rád zašel na sklenku a užíval si většinou podvodně vydělaných peněz. Jednoho dne však narazil. Navštívil jakousi dámu v její ložnici a bohužel se vrátil její manžel domů o něco dříve, než obvykle. Jáchym v panice vyskočil z okna. Po pádu z patra si zlomil pánev a do smrti byl odkázán na pomoc druhých.
Polský obchodník Krakowský měl ženu, která se také jmenovala Evelína, a věděl, že má prsten cenu daleko větší. Přijel domů do rodného Zhořelce nadšen. Když ukázal své ženě prsten, ta jej objala a prohlásila, že je ten nejlepší manžel na celém světě. V majetku rodu pana Krakowského byla Evelína po tři generace.
V létě roku 1414 Ewald Krakowský vnuk obchodníka žil jako poslední z rodiny na okraji Zhořelce (Görlitz). Ostatní členové rodiny byli již dávno po smrti. V roce 1389 totiž došlo k vyhnání židů z města. Ewald, jako jediný přežil a protože byl u kameníka na výchově, vyhnulo se mu jak ono vyhnání, tak mor, který byl v té době častým návštěvníkem obyčejného lidu. Ewald Evelínu uchovával ve svém dřevěném kufru, který mu kdysi otec daroval. Byl to jeho jediný majetek. Jednou, když dokončoval náhrobek pro bohatého sedláka, kterému zemřela žena, potkal na hřbitově několik jezdců, kteří jeli do Čech. Měli s sebou volného koně. Patřil jejich právě zemřelému kamarádovi, kterého zde pohřbívali. Nabídli Ewaldovi, zda by nechtěl jet s nimi. Protože byl Ewald již samostatný a kameník jej už jen využíval, rozhodl se, že nabídku přijme a pojede do světa na zkušenou.
Hlasité předčítání
Ahoj Stráco, krásný příběh….docela bych byla ráda, aby někdo ten prsten našel a příběh by měl pokračování… Tak se koukej vydat správným směrem s tou ” minolovkou” a najdi krásný prsten jménem Evelína… Mnoho zdaru do další tvorby přeje Lydie