2.
Infel stála u kuchyňské linky a čekala, až se dovaří voda na kávu. Hleděla kamsi do míst, kde si Puli se svou tetou prohlížel jakousi knížku. Ale nevnímala je, duchem byla kdesi pryč. Ze zamyšlení ji probralo až cvaknutí konvice. Když hrnky odnesla na stůl, posadila se na židli, podepřela si rukou bradu a pokračovala tam, kde před chvílí skončila. Podruhé ji místo konvice probrala Sora. Zvedla se z koberce, šla se posadit ke stolu, a když míjela Infel, pohladila ji letmo po zádech.
„Kde pořád bere tu energii?“ zeptala se Sora s úsměvem a koukala přitom na Puliho, kterého knížka nečekaně zaujala natolik, že nechal tetu bez protestů odejít.
„Je na baterky.“ odvětila suše Infel, ale přece jen se taky usmála, když viděla, jak si Puli sám pro sebe brebentí a něco zaujatě studuje v knize.
„Tak to mi jich pár schovej“ uchechtla se Sora, vzala hrnek s kávou do rukou a začala do něj foukat.
To byl na dlouho konec konverzace. Ačkoliv se navštěvovaly často, měly se rády a vždycky si našly téma k hovoru, dnes to bylo jiné. Atmosféra byla jiná, vzduch byl jiný, i ta káva byla jiná. A obě taky věděly proč. Přesně před rokem se Damin definitivně dozvěděl, že zůstane nadosmrti na vozíku. V ten moment pro něj skončil svět a on přestal sebe sama vnímat jako plnohodnotnou lidskou bytost. Ani si nenechal od Infel pomoct, nic vysvětlit, probrat nějaké možnosti. Sebral se, nechal jí peníze z pojistky, krátký vzkaz a zmizel. Prostě zmizel. Tak rychle a náhle, že nakonec zareagovala tak jak zareagovala. Po počátečním šoku a bolesti se vůči němu zatvrdila a de facto pro ni přestal existovat. I tak desítky hodin probrečela a když musela Pulimu nesčetněkrát vysvětlovat kde je táta, začala ho i zvláštním způsobem i nenávidět.
„Proco, zlato, máš tady kávu“ zavolala náhle kamsi do bytu Infel. Za chvilku se z druhého pokoje vynořil Proco, usmál se na ni, a když šel kolem Puliho, sklonil se k němu, aby ho pohladil. Ten se ale pod jeho rukou stáhnul jako šnek do ulity a podrážděně se ošil.
Procovi zmizel úsměv z tváře a napůl smutně a napůl vyčítavě se podíval na Infel.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!