3.
V nemocnici vše probíhalo hladce a ani na cestě se Daminovi nestalo nic zvláštního.
Na ulicích bylo málo lidí, počasí tak akorát a vyšetření se omezilo na nutné formality a otravné zdvořilostní fráze ze strany sestry a lékaře. Kdyby nebyla standardně hluboko v záporných hodnotách, dalo by se říct, že mu dosavadní průběh dne zlepšil náladu. Všechno se ale otočilo vzhůru nohama, když lékař na konci vyšetření zvedl telefon, krátce ho podržel u ucha a zase položil. Vzápětí Damina vyprovodil z ordinace na chodbu, kde postával neznámý muž. Odhadem přes padesát let, štíhlý, prošedivělý s velice jasnýma očima a přemýšlivým, inteligentním výrazem ve tváři. Šlo z něj jakési charisma, respekt a odhodlání.
Podle lékařského pláště, který měl oblečený na tmavém obleku, se dalo poznat, že sice patří k nemocnici, ale řadový lékař to nejspíš nebude. Damin mu zprvu nevěnoval pozornost a chystal se ho objet, ale pak ho muž sám oslovil: „Pan Damin, že?“ řekl s vlídným úsměvem a podával mu ruku. „Doktor Princep, těší mě.“ Damin spolknul poznámku o prdeli, vlažně přijal nabízenou ruku a přikývnul.
„Mohl byste mi prosím věnovat chvilku? Mám pro vás velice zajímavou nabídku.“ pokračoval Princep. „Moje kancelář je nahoře, můžeme jet výtahem.“ a aniž by čekal na odpověď, vydal se sám směrem k výtahu. Damina tahle suverenita vcelku překvapila a tak se celkem poslušně vydal v doktorových stopách, ačkoliv původně měl o dalším průběhu dne zcela jiné představy.
Po vcelku dlouhé cestě výtahem doprovázené trapným tichem a Daminovým koukáním na podlahu se nakonec octli v krátké, tiché chodbě. Princep vešel do dveří naproti výtahu a Damin ho následoval. Vešli, respektive vjeli do stroze zařízené kanceláře, jejíž dominantou byl těžký stůl z tmavého dřeva. Za ten se doktor ihned posadil a zadíval se na Damina.
„Pane Damine, začnu hned a rovnou. Oběma je nám znám váš zdravotní stav a diagnóza. Těžké poranění páteře coby důsledek srážky s automobilem. Máte velké štěstí, že jste vůbec naživu, dostal jste, jak se říká, druhou šanci. To nemá jen tak někdo. A já vám teď dávám šanci třetí. Tu už dostane jen jeden člověk z milionu.“ Významně se odmlčel a Damin vycítil, že by měl něco říct. Ani za mák se mu doktorova řeč nelíbila, ale přemohl se a zabručel: „Jak to myslíte? Co je ta…ta… třetí šance?“ „Před rokem byl váš případ beznadějný, to je pravda. Dnes má ale medicína daleko větší možnosti. A my jsme připraveni na experimentální léčbu, nebo snad lépe řečeno chirurgický zákrok, který by vám mohl umožnit zase chodit a žít…řekněme, normální život“.
Damin byl v šoku, v hlavě si pořád opakoval, co právě slyšel. Znělo to fantasticky, na druhou stranu s něčím takovým už dávno přestal počítat. Jakoby hledal rozhřešení, podíval se poprvé doktorovi do očí. Ten jako by přesně odhadl jeho myšlenky a pocity se chápavě a vlídně usmál a pokračoval: „Ve zkratce se jedná o to, že jsme objevili a teď už i ovládli metodu, pomocí které dokážeme obnovit i velice poškozená a prakticky již nefunkční, nebo neexistující svalová vlákna, nervová spojení a podobně. Tedy…víceméně teoreticky. Máme velké úspěchy s pokusy na zvířatech, nicméně u člověka k takové operaci ještě nedošlo. A vy jste z hlediska diagnózy, tělesné konstituce a věku skvělý kandidát. Úspěšnost operace odhadujeme na 80% a rizika jsou téměř nulová. Projdete-li předoperačním vyšetřením, nemáte se čeho obávat.
V nejhorším případě náš „experiment“ nevyjde a vy zůstanete ve stavu, v jakém jste teď.
Nechci vám proto dávat plané naděje, pouze férovou nabídku a více než nadějnou vyhlídku.
Máte zájem slyšet víc?“ Daminovi hučelo v hlavě a párkrát na sucho polknul. Pak se podruhé za celý den neznatelně usmál a stejně neznatelně přikývnul hlavou. V té mu rezonovaly pořád dokola dvě jména…Pauli a Infel.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!