17.
Doktor Princep oproti svému zvyku pochodoval po své pracovně a v hlavě si přehrával nejrůznější scénáře. Věděl, že ho za chvilku čeká velmi důležité setkání, které musí za každou cenu zvládnout. Byl si jistý, že Damin ho kontaktuje a bude chtít vysvětlení. Taky předpokládal, že to udělá v tichosti a tím dá prostor vše zvládnout v klidu a bez násilí. Násilí se Princepovi odjakživa příčilo, vždy preferoval cestu diplomacie, na druhou stranu ale nemohl vědět, v jakém rozpoložení Damin bude, jaké bude jeho chování a reakce. Z těchto myšlenek ho vytrhl telefon.
„Pane doktore, 487 zaparkovala u nemocnice. Ta žena je s ním. Jaké jsou další pokyny?“ „Nechte je jít, jen je sledujte a dole nechte hlídky. V případě, že by si to rozmysleli, sledujte je a opět podejte hlášení.“ „Ano pane, rozumím. Konec.“ Doktor Princep položil telefon a zhluboka se nadechl a vydechl. Je to tady. První velká komplikace, první velká zkouška. Ale taky výzva, u které si v žádném případě nepřipouštěl možnost porážky. A aby byl průběh co nejhladší, dal osobně na recepci nemocnice příkaz, aby byli ti dva okamžitě k němu vpuštěni.
* Když Damin vypnul motor, byla v něm malá dušička. Věděl, že jen tady se může něco dozvědět, ale zároveň se bál toho, co se dozví. Nebo toho, že se nedozví nic. Nesedět vedle něj Sora, která nekompromisně odepnula svůj bezpečnostní pás a otevřela dveře, možná by tam seděl ještě dlouho a sbíral odvahu. Takhle se ale také odpoutal a pomalu vystoupil.
Pohlédl na vysokou budovu nemocnice a srdce mu poskočilo zase o něco výš do krku.
Tady to všechno začalo…Ze vzpomínek ho vytrhla Sora, která ho chytla za ruku a povzbudivě na něj mrkla: „Pojď…nic hrozného se ti přece nestane.“ „To doufám.“ odvětil suše Damin a nejistě vykročil k nemocnici. Z hlavních dveří sem tam někdo vyšel, stejně jako každou chvilku někdo vešel dovnitř. Potkali také staršího muže na vozíčku, které se zarputile snažil dostat přes obrubník chodníku. Damina při tom pohledu píchlo u srdce a bez váhání k muži přiskočil a pomohl mu s překonáním překážky. Ten se na něj nevraživě podíval a vydavší se na další cestu zamumlal cosi ne zrovna slušného. Damina to nepohoršilo, ani neurazilo. Věděl dobře, jak se ten muž cítí, jak je ponížený a rozezlený na celý svět, nejvíc však na sebe. A v ten okamžik v něm definitivně uzrálo přesvědčení, že on už takto skončit nechce. Nikdy, za žádnou cenu.
V těchto úvahách pomalu došli k recepci. Mladá žena za přepážkou se na ně tázavě podívala a Damin začal zmateně koktat o tom, že by rád mluvil s doktorem Princepem. Sora se už chystala mu skočit do řeči a začít s připravenou báchorkou, která je měla při troše štěstí dostat k Princepovi. Recepční ji ale překvapila, když jim s úsměvem pokynula rukou k výtahu: „Jistě, pan doktor vás očekává – deváté patro prosím.“ Oba zkoprněle poděkovali a vydali se k výtahu. A o pár chvil později už stáli (oba značně rozechvělí) tváří v tvář doktoru Princepovi.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!