Celý den jsem byla jako v ohni a strašně mě bolela hlava a přála si pořád Ohyna, nebo umřít. Když byla noc ,přišel zase obr a odnesl mě do hradu. Ale byla jsem moc slabá, obr u mě seděl a já sem mu pak pošeptala:,, Můžeš mě prosím už zabít?!“ Neodpověděl a ani mě nezabil, objal mě a přimáčkl k sobě, tak jsem brečela a mokřila obrovi plášť slzami a nešlo mě přestat. Pak jsem uslyšela, jak na obra zase venku troubí a on odešel, asi jsem chvíli zase zdřímla a ve snu viděla Ohyna, jak stojí ve zlatým brnění u brány a volala jsem ho a pak mě probudil obr a ještě někdo další, měl hlas jako Silver a fakt tu byl Silver, ale já jsem měla tak těžký víčka, že mi nešlo se na něho podívat, slyšela jsem, jak obrovi říkal, ať mě odnese raději domů, v horním světě se určitě rychleji uzdravím, než v jeho studeným hradě, tak mě teda odnesl zase domů, ale já se pořád neuzdravovala! Pak několik nocí, mi obr znovu vymlouval Ohyna, opakoval a říkal mi pořád:,, Ohyn tě nikdy neměl opravdu rád a sbližoval se s tebou jen proto, že mě tím nejvíc chtěl naštvat, není takový jak ho vidíš, tak si ho konečně vyhoď z hlavy!“ Ale mě to nešlo a prosila obra, ať mě vezme za Ohynem, aspoň na chvíli! Obr se moc rozzuřil a řval, že to nikdy! Šíleně běsnil a byl zlý! To mě úplně zlomilo, ležela jsem z obličejem zabořeným do polštáře a už mě nic u obra nezajímalo, když mě obr otočil dívala jsem se do prázdna, nemluvila a na nic ne reagovala. Tohle obr už nevydržel a zmizel z hradu pryč a nechal mě tam samotnou. Tak jsem usnula a zdálo se mi, že je Ohyn u Silvera a že na mě zapomněl, když mě zničehonic probralo obětí, někdo mě k sobě tak silně tiskl a taky vzlykal a já sem věděla, že je to Ohyn, ale bála se napřed podívat, bála jsem se otevřít oči, že zase zmizí a já budu sama, pak jsem to ale nevydržela a otevřela oči, záblesk ohně prořízl tmu, Ohyn, zářivý jako vycházející slunce, byl u mě. Jeho pohled byl plný smutku a naděje zároveň. ,‚Přišel jsem tě zachránit!“Zašeptal. Ale pak bylo už ráno a já se probrala doma, musela jsem vstávat a žít svůj protivný všední život v tomto světě, který se mi najednou zdál být o hodně horší a těžší, než ten u obra! Ale něco mám přeci k těšení, až zase zaspím tak snad uvidím Ohyna!😑🤭😳
Smutný sen: Hledání Ohyna
Když si pro mě obr znovu přišel, věděla jsem, že mě vezme zpátky do svého temného hradu v Temnovišti. Tentokrát tam ale něco chybělo. Nebo spíš někdo. Ohyn. Celý hrad působil prázdně a mrtvě bez jeho přítomnosti, ale bála jsem se na něj zeptat. Obr by se mohl zlobit. Jenže ta otázka mě tížila a byla čím dál těžší skrýt ji za nucenou poslušnost.
Obr mlčel. Jen se na mě varovně podíval, jako by mi zakazoval o Ohynovi přemýšlet. Když konečně promluvil, jeho hlas byl ostrý a přísný: „Co si pamatuješ od minula?“ Nedokázala jsem odpovědět. V hlavě mi vyvstala vzpomínka na Ohynovo objetí, ale věděla jsem, že kdybych to zmínila, obrova zuřivost by byla nesnesitelná.
Hlasité předčítání