Tak jsem řekla:,,Třeba to udělá!“ Silver se na mě podíval a zakroutil hlavou:,,To si nemyslím!“
Tak jsem mu připomněla, že přeci říkal: ,,Vždycky je naděje?“A Silver na to řekl:
,,Jediná naděje jsi ty!Teď záleží na obrovi, co všechno pro to udělá, aby dostal naději zpátky!“
Pak se ozval strašlivý řev obra, to Silvera postavilo na nohy a divil se, co obra pořád ke mě tak láká že beze mě nemůže být? A taky asi to vypadá, že obra pěkně trápím,takhle se zakoukat před Obrem do Ohyna! Ale to se mu tak dobře stalo, ukrutníkovi! Pokýval Silver hlavou a šel si nasadit zas korunu a plášť a řekl, že je zvědav, co s obrem vy-smlouvá, ale jestli mu nevede na zpět Ohyna, tak se hned vrátí! Vzal žezlo a vyšel a já zase jako vždycky musela všechno vidět a slyšet! Chtěla Jsem taky vyjít ven, když se tu objevil Ohyn, byl živý a krásný jako vždycky! Zastoupil mi cestu a objal mě,ale v tom jsem se s toho snu leknutím probudila doma!To už je ráno? Bylo mě smutno, chtěla bych se vrátit zase zpátky, nechci tady být bez Ohyna! Celý den jsem byla s toho snu nervózní a nešel mě z hlavy! Večer jsem nemohla usnout a když jsem usínala a viděla jsem obra, jak se blíží, vždycky jsem se lekla a hned vzbudila, tak to bylo na dlouho, než jsem konečně dokázala usnout a probrala se v té svatyni u Silvera. Seděl u mě Ohyn a řekl, že je mu to moc líto!,,Silver je venku s obrem a čeká tam na tebe!”Já od Ohyna nechci!Začala jsem zas brečet a nedokázala se od něho odtrhnout, nechci k obrovi! Ohyn mě ale vzal a odnesl v náručí k obrovi a pošeptal, že za mnou bude chodit, jak jen to nejvíc půjde!
😑Tak zase u obra v jeho hradě! A on mě vyklopil se své náruče na zem a řekl: ,,Poděkuj mi aspoň že jsem kvůli tobě oživil Ohyna a vrátil Silverovi!I když jim to nedaruju! A tobě taky ne!“
Obr si ke mě po-dřepl a chytl mě za vlasy a zaklonil hlavu, abych se na něho podívala a pak řekl:,,Co bych pro tebe neudělal, jen abys tu byla jen pro mě!?Tak si ty dva vyhoď’ z hlavy a mysli jen na mě, já obr Ínemak, jsem mnohem víc, než všichni na světě! A ty to musíš uznat!”
Tak Jsem na něho kývla, že je, ale bylo mě s toho moc smutno! A obr řekl, že bych ho mohla aspoň obejmout, tak sem ho objala a on na mě nespokojeně zavrčel, řekl, ať se s ním jdu podívat, jak stavÍ věž a zkusím se trochu vzpamatovat! Ale já Jsem spadla na zem a nikam se mě nechtělo dívat na stavbu protivné věže, když mě tam pak zamkne a už se z ní nikam nedostanu! Obr mě zvedl do náruče a řekl:
,,Tohle mi nedělej, zbytečně mě nezlob, vidíš,že se pro tebe snažím být snesitelný,tak se o to snaž pro mě i ty, nebo chceš, abych zase běsnil?“
Hlasité předčítání