„A Silver?“ zeptal se po chvíli. „Co cítíš k němu?“
„Silver se mi líbí, ale moc ho ještě neznám, nevím co k němu mám cítit, není mi tak blízký jako ty!“ Odpověděla jsem „Zdá se, že všechno, co dělá, má svůj skrytý záměr. Ale neměl by ses obávat,že by nějak mohl ohrozit naše přátelství!“
Obr vstal a začal se procházet po své komnatě, jeho těžké kroky duněly jako ozvěna bouře. Jeho pohled těkal k místu, kde jsem seděla na podlaze u krbu, zabalená do teplého pláště, který mi občas půjčil, aby mě ochránil před chladem hradu. Ale i přes teplý plášť mi bylo v srdci neklidno. Vzduch mezi námi byl plný nevyřčených slov.
„Proč na mě pořád takhle koukáš?“ zeptal se obr náhle. Jeho hlas zněl hrubě, ale v očích se mu mihlo cosi, co mohlo být zájmem nebo dokonce obavou.
„Přemýšlím,“ přiznala jsem i když jsem se bála, jak na to zareaguje. „O nás dvou, o Ohynovi, o tom, proč je tohle všechno tak složité.“
Obr se zastavil u okenní římsy a otočil se ke mě. „Protože nic není jednoduché, už jsem ti jednou říkal a opakuji to znovu,když se chceš přátelit se mnou, nesmíš už z nikým jiným, chápeš?“
„A proč ?“ Opáčila jsem tiše. „Když někoho máš rád, nemělo by na tom záležet.“
Obr zavrčel, jeho ostré,černé zuby se zaleskly ve světle ohně. „Ty si pořád myslíš, že to tak funguje. Ale svět, který znám já, není tvůj. Tady se všechno bere silou. Když máš slabost, ztratíš všechno.“
„A máš slabost?“ odvážila jsem se zeptat.
Ticho bylo těžké,snad jako obr sám. Sledoval mě tak dlouho, že jsem začínala litovat své otázky. Pak jeho pohled změkl, ale jen trochu. „Možná,“ přiznal neochotně. „A možná tou slabostí jsi ty!“
Obr se ke mně otočil zády a zíral ven do temnoty za oknem. „Někdy si myslím, že jsi jen bláhová. Ale jindy… “ Jeho hlas zněl téměř ztraceně. „Ohyn je jiný. Ty nevíš, co by se stalo, kdybych mu dal víc volnosti. Nevíš, co dokáže.“
„A co dokáže?“ zeptala jsem se s upřímným zájmem.
„Zmást tě,“ odpověděl okamžitě. „A obrátit tě proti mně.“
Povzdychla jsem si a vstala. Pomalu jsem k němu přistoupila a postavila se vedle něj. „Ty jsi mě slyšel slibovat, že budu tvůj přítel. Ale přátelství není vlastnictví. Jestli ti na mně záleží, proč mi nevěříš?“
Obr na mě pohlédl, jeho pohled byl hluboký a temný jako samotná noc. „To je problém, že ti věřím. Ale nikdy nevěřím světu okolo tebe.“
V tom okamžiku se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Obr se prudce otočil a zavrčel směrem ke dveřím. Dveře se však neotevřely…
Ohyn přichází
Místo toho mě oslnila oranžová záře, která se rozlila po místnosti. A pak jsem ho uviděla – Ohyna!jeho siluetu, jak stojí v krbu, zahalený plameny.
,,Ohyne!“ vydechla jsem a rozběhla se k němu.
Obr mě ale zachytil a postavil se mezi nás dva. „Co tu děláš?“ zavrčel směrem k plamenům.
Ohyn se usmál, jeho obličej byl jako zjevení – krásný a téměř bolestně smutný. „Cítím, že se něco mění,“ odpověděl klidně. „A přišel jsem zjistit, jestli jsem ještě součástí tohoto příběhu.“
Hlasité předčítání