Obr se na mě podíval, jeho černé oči s barevnými záblesky byly plné emocí, které se snažil potlačit. „Tohle se mnou nikdo nikdy nedělal,“ zavrčel. „Nikdo mi nikdy neřekl, co dělám špatně. A když mi to někdo řekl, už tu dlouho nebyl.“
„Já tady snad zůstanu,“ odpověděla jsem. „Ale jen tehdy, když si budeme důvěřovat. Když budu moct být sama sebou a ty taky.“
Ohyn mezitím nachystal na stůl a pak se usadil ke krbu, kde na něj po celou dobu dohlížela socha obřího netvora vytesaná do černého kamene. Byl klidný, ale bylo vidět, že jeho myšlenky jsou plné starostí. Když jsem se na něho podívala,tak se usmál a jeho úsměv působil upřímně a teple, jako by jeho samotná přítomnost zaháněla temnotu, obr pozval Ohyna ke stolu, aby s ním pojedl a taky si připili, pak na obra od brány zase troubili a obr se zvedl od stolu,řekl než odešel,aby jsme tu počkali, než přijde a žádný sbližování! Tak jsme to slíbili a obr zmizel, Ohyn řekl:,,Raději to dodržíme, pověz mi, co všechno se tu odehrálo, když jsem tu nebyl?“
Nevěděla jsem, co prve říct,tak jsem pohnula ramenem, vypadlo ze mě:,,Bylo to zlý,ale když jsi tu,tak už je líp!“
„Začíná něco snad chápat,“ dodala jsem pak. „Ale nevím, jestli to zvládne. Pořád si myslí, že musí všechno řídit. Má strach, že všechno ztratí, když povolí.“
Ohyn se usmál, ale jeho výraz byl trochu trpký. „To zní jako Ínemak. Když mě vzal od Silvera, slíbil mi, že když budeme přáteli,budu v bezpečí. Ale nikdy se nezeptal, co vlastně chci já.“
Naklonila jsem se k němu, abych ho slyšela lépe. „A co chceš ty, Ohyne?“
Na okamžik zaváhal. Pak odpověděl: „Svobodu. Ale taky místo, kam se můžu vrátit. Nechci být pořád někomu podřízený! Nesnáším to, stejně, jako ty, nemoct s tím hnout a být pořád jako otrok ať už Silverův, nebo Ínemakův.“
Ínemak se mezitím vrátil ke stolu. Jeho mysl byla rozervaná – na jedné straně chtěl zůstat pánem svého světa, silným a neohroženým. Na druhé straně ho tížila myšlenka, že jeho strach může vše zničit. Zadíval se do krbu, kde plameny zhasínaly a oheň se pomalu měnil v chladnou hromadu popela.
„Musím to zvládnout,“ řekl do ticha. Podíval se na nás a řekl:,,Rozmyslel jsem se, Ohyn půjde zpět k bráně a to hned!“Ukázal obr přísně ke krbu, Ohyn vstal a řekl, jak si přeje a zmizel bez řečí tak rychle, že jsem na to nestačila nic říct!
Ohyn je zase pryč!
Obr Ínemak se mračil, přísně se na mě podíval, řekl mi:,,Žádný Ohyn,už nikdy!“Byla jsem s obrova nečekaného obratu v šoku, pak jsem vzlykla:,,Asi raději umřu!“Rozvzlykala jsem se a obr si mě nevšímal a hleděl do ohně v krbu. Omdlela jsem a spadla na zem, procitla jsem, když mnou obr třásl a ptal se co to se mnou je? Ale mě nešlo mluvit, měla jsem těžkou hlavu a cítila jsem velkou horkost v hlavě, ale jinak všude po těle zimu a bylo mi moc na umření a tak moc jsem si přála,aby se Ohyn vrátil! Obr si se mnou najednou nevěděl rady, tak mě odnesl domů,Ínemak mě položil na gauč, ale ruce se mu třásly. Poprvé vypadal… zmatený. Jako by si uvědomil, že jeho síla nestačí. Chytil mě za ramena a zatřásl mnou: ‚Prober se! No tak, buď silná!‘ Ale jeho hlas zněl zoufale.“Pak zmizel, ale mě to doma nepřešlo a byla jsem doopravdy moc nemocná.
Hlasité předčítání