Jenny se hořce pousmála. „Říkala jsem ti, že dávat věcem jména nemá smysl.“
„Ani některým lidem,“ připomněla umělá inteligence.
Konečně přistála na plošině sto sedmdesátého třetího patra uzavřené výškové budovy bývalé nemocnice. Celý objekt patřil Lucasovi, v několika horních patrech obvykle pořádal svoje dýchánky a většinu spodních okupovali squateři. Obě skupiny se vzájemně tolerovaly, jedni měli střechu nad hlavou, druzí zase odbytiště a síť dodavatelů pro svůj produkt.
Vysoké tmavě červené tenisky z tuhé látky stanuly na betonové plošině.
„Uložila jsem všechny naše jízdy do paměťového trezoru,“ zahlásil Wasp.
Jenny se nechápavě ohlédla za svým vysněným předraženým autem. Nikdy si ho nakonec ani nevážila.
„Zapomenout na tebe tak bude doslova nemožné, Jenny,“ vysvětlil Wasp.
Jenny zavřela oči a zasmála se. „Jsem ráda, že jsem nás nerozmázla o ten blbej strom.“
„Byla má pomoc užitečná? Ohodnoť prosím…,“ Wasp se odmlčel. „Sbohem, Jenny.“ Auto zažehlo motory a mrknutím oka zmizelo na noční obloze.
Lucas už na ni netrpělivě čekal v chodbě bývalé čekárny. Jenny se ploužila směrem k němu, nespěchala. Pach zatuchliny, plísně a staré dezinfekce jí vracel mnoho vytěsněných vzpomínek na každou jednu zkoušku, které se tady kdy účastnila včetně její vlastní.
„Tak kde jste, sakra? Všichni už čekají!“ vyjel Lucas a hodil palcem směrem k otevřeným dveřím do jedné z bývalých ordinací. Byla vyskládaná igelitem, uprostřed něhož ležel zbídačený sparing partner. Okolo něj postávalo několik důležitých lidí z TekRobotics, popíjeli, vtipkovali a smáli se. Přišli se pobavit a pořádně si vsadit.
Jenny neodpovídala. Lucas prosvítil temnou chodbu svým umělým okem a zaraženě se zamračil.
„Kde máš toho svýho?“ zaburácel zděšeně.
Jenny bezděky pokrčila rameny. „Tak to fakt nevím,“ oznámila upřímně.
„Ty nevíš?! Co to, sakra, hraješ?“ vztekl se a jeho hlas přešel do nelidsky kovové barvy.
„Asi zdrhl,“ zaznělo stroze.
„Kdy? Kam? Ještě včera jsme ho kontrolovali a byl v tom posraným obchoďáku! Mělas ho hlídat! Dávno je pozdě si to rozmejšlet, chlapi čekají!“ burácel
Jenny jen mlčky postávala, potahovala ze své cigarety a nechala se sekýrovat jako malá holka, co porušila večerku.
Lucas hlasitě vzdychl a trochu se zklidnil. Stiskl kořen svého nosu a nakrátko se zamyslel.
„Tak poslouchej, okamžitě nasedneš do ty svý káry a podíváš se po něm, nebude daleko, zkus doky, nádraží, cokoliv. Pokud ho do půl hodiny nenajdeš, čapneš prvního podělanýho pobudu a přivedeš ho sem. S tím šmejdem to vyřídíme pozděj, takto s náma nikdo vyjebávat nebude.“
Jenny vyfoukla cigaretový dým a zakroutila hlavou. „Seru ti na to,“ oznámila povýšeně.
„Tak ty na to sereš?! Proč mám dojem, že ho kreješ, ty svině zrádná? Toho hajzla najdem, to si piš a voba vás rozprodám na orgány!“ běsnil až jeho céva na spánku pulzovala rychlostí taktu moderního techna.
Jenny se pobaveně usmála. On si snad myslel, že ji ještě mohl něčím zastrašit.
„Zapomeň na toho kluka. Nic takovýho nebude třeba,“ odporovala klidným tónem.
Lucas už – už sahal po zbrani.
Jenny uhasila svou umělou ošuntělou cigaretu a schovala ji opět do kapsy.
„Vezmu to za něj,“ oznámila odevzdaně.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh staví na klasických, ale velmi oblíbených cyberpunkových motivech – cynická hrdinka na dně, bezcitný gang a high-tech svět plný propastných sociálních rozdílů. Přestože zápletka s vykoupením skrze záchranu nevinného nováčka není úplně nová, dokázal jsi ji oživit skvělým prvkem sarkastické umělé inteligence, která funguje jako hrdinčino svědomí. Nosná myšlenka sebeobětování dává příběhu silný smysl a hloubku, na které se dá do budoucna skvěle stavět.
Atmosféra – ★★★★★
Tady jsi odvedl naprosto fantastickou práci, protože se ti podařilo mě okamžitě vtáhnout do děje. Kontrast mezi luxusním, sterilním interiérem mluvícího auta a špinavou, beznadějnou realitou ulice i Lucasova doupěte je z textu přímo hmatatelný. Emoce hlavní hrdinky – její vyhoření, apatie i postupné probouzení soucitu – působí velmi uvěřitelně a tíživě. Závěrečná scéna v opuštěné nemocnici má skvěle vybudované napětí a mrazivý, nevyhnutelný nádech.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, obzvlášť slovní přestřelky mezi Jenny a umělou inteligencí jsou napsané s velkým citem pro ironii. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas narazíš na mírně krkolomná spojení (např. ‘nasadil kardinální korunu’) a v textu se objevují drobné překlepy či chybějící interpunkce v souvětích. Tyto mušky ale nijak zásadně nenarušují plynulost vyprávění, protože obsahově a rytmicky jsi to zvládl na výbornou.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která ukazuje tvůj cit pro budování světa a psychologii postav. Dokázal jsi na malé ploše odvyprávět ucelený příběh s jasným obloukem a silnou pointou, což je u amatérských textů vzácné a velmi cenné. Pokud do budoucna zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent a tvé příběhy mají čtenářům co předat!