Jenny protočila oči.
„To jako myslíš…,“ začal roztřeseným hlasem Kevin.
Jenny přikývla. „Tvůj velkej den. Už je to domluvený, ved sis dobře. Gratuluji,“ utrousila neupřímně.
Kevin nějak přišel o hlas. Věděl, že to jednou přijde. Chtěl to. Ale teď, když znal přesné datum, znejistil. Pohlédl skrz okno ven na ulici ozařovanou holografickými reklamami, jíž ze všech stran okupovali nemocemi prolezlí chudáci, kteří neměli ani na základní bio upgrade nebo dávku medicínských nanobotů. Hleděl na stejnou lůzu, jakou bude on sám, když tuhle srandu nepodstoupí.
„Oukej. Jsem redy,“ pokusil se přesvědčit hlavně sám sebe.
Jenny hlasitě vzdychla a promnula si obličej. „Měl ses na to vykašlat, dokud to šlo. Zdechneš tam v každým případě. Tenhle život není žádnej život. Sama jsem už dávno chcípla, chápeš?“
„To je nějakej další test? Celá ta zkouška je jenom fejk, že jo. Jde o to ukázat, že jsem schopnej do toho jít. No ták, mně to můžeš říct,“ žadonil rozzářeně.
Jenny se zakuckala. „Ty ses posral? Je to zkurvenej fakt. Je to vopravdový jako vzduch, co dejcháš, jako tyhle nudle!“ vřískla a prudce zahrkala svým kelímkem až několik mastných těstovin skončilo na potahu sedadla pro řidiče. „Někdo si tam prostřelí ksicht a já budu u toho!“
Kevin zezelenal.
„Já – já…,“ zakoktal se.
Upustila svůj kelímek s nudlemi a prudce popadla Kevina za vlasy na zátylku. „Do prdele, neříkej mi, že sis myslel, že je to nějaká pošahaná sranda,“ procedila křečovitě.
„Ne, já jen doufal…Sakra já nevím,“ blekotal.
Pustila ho. Potřebovala vzduch. Umělá inteligence to okamžitě poznala z výrazu v jejím obličeji a okýnko u řidiče se dalo do pohybu. Konečně mohla přemýšlet.
Zaklonila hlavu a upřela svůj prázdný pohled někam do stropu auta čalouněného kvalitní syntetickou kůží.
„Tak chceš do toho jít, nebo ne?“
***
Měla zpoždění. Musela přidat, sešlápla plyn, jak jen to šlo. Nemělo smysl se krotit, každý fízl už dávno poznal Jennyino auto. Jenny rovná se Lucas a Lucas rovná se zatracený zákon. Otřela pot z čela. Nemohla zmeškat Kevinův velký den.
„Jestli ještě trochu přidáš, možná porušíme i pár fyzikálních zákonů,“ varovala umělá inteligence.
„Musím tam bejt v čas,“ oponovala.
„Na popravu?“
„Tak nějak,“ odtušila Jenny a polkla. „Vyzvedneš ho u obchoďáku a odvezeš, kam bude chtít. Hlavně nesmím vědět kam, někam hodně daleko,“ poručila.
„Já vím,“ odtušilo auto. „Taky odinstaluju svoji aplikaci a smažu trekovací log. My dvě už se nikdy neuvidíme.“
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh staví na klasických, ale velmi oblíbených cyberpunkových motivech – cynická hrdinka na dně, bezcitný gang a high-tech svět plný propastných sociálních rozdílů. Přestože zápletka s vykoupením skrze záchranu nevinného nováčka není úplně nová, dokázal jsi ji oživit skvělým prvkem sarkastické umělé inteligence, která funguje jako hrdinčino svědomí. Nosná myšlenka sebeobětování dává příběhu silný smysl a hloubku, na které se dá do budoucna skvěle stavět.
Atmosféra – ★★★★★
Tady jsi odvedl naprosto fantastickou práci, protože se ti podařilo mě okamžitě vtáhnout do děje. Kontrast mezi luxusním, sterilním interiérem mluvícího auta a špinavou, beznadějnou realitou ulice i Lucasova doupěte je z textu přímo hmatatelný. Emoce hlavní hrdinky – její vyhoření, apatie i postupné probouzení soucitu – působí velmi uvěřitelně a tíživě. Závěrečná scéna v opuštěné nemocnici má skvěle vybudované napětí a mrazivý, nevyhnutelný nádech.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, obzvlášť slovní přestřelky mezi Jenny a umělou inteligencí jsou napsané s velkým citem pro ironii. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas narazíš na mírně krkolomná spojení (např. ‘nasadil kardinální korunu’) a v textu se objevují drobné překlepy či chybějící interpunkce v souvětích. Tyto mušky ale nijak zásadně nenarušují plynulost vyprávění, protože obsahově a rytmicky jsi to zvládl na výbornou.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která ukazuje tvůj cit pro budování světa a psychologii postav. Dokázal jsi na malé ploše odvyprávět ucelený příběh s jasným obloukem a silnou pointou, což je u amatérských textů vzácné a velmi cenné. Pokud do budoucna zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent a tvé příběhy mají čtenářům co předat!