„Pánové, můžu se zeptat, jaký vítr vás sem zavál ? Americké ani francouzské vojsko, tu moc k vidění nebývá.“
Slova se ujal pan Miraux. „Samozřejmě jsme tu na mezinárodním cvičení leteckých návodčích.“
„Přesně tak,“ připojil pan Nash. „A sem nás přivádí pivo. Je vážně skvělý.“ Usmál se na svůj plný půllitr, popadnul ho a jedním douškem vyprázdnil. „Děda si nevymejšlel. Český pivo, je vážně nejlepší na světě.“
Desátník Nash, opravdu vypadal na to, co byl. Prostě americkej mariňák. Momentálně sice sedící, ale v stoje minimálně dva metry vejšky. A kdo by byl tak bláhový a vydal se na štreku, od pravého ramene k levému, určitě bych mu na tu cestu doporučil sváču a spacák. Solidní vzdálenost. Bejk, v člověčím provedení.
„Pravda pravdoucí,“ řekl jsem. „Taky už jsem trochu cestoval a napil se různých piv. Ale to naše je nejlepší.“
„Peršing, jó ?“ Pan Krátký opět nevydržel a okamžitě komentoval.
„Každýmu podle jeho chuti a vkusu. Že tě to furtem tak vzrušuje, Plzeňáku.“
„No chuťově stopro.“
„A já sem zas víc patriot.“
„Trochu provinční. Né ?“
Bylo vidět, že oba zahraniční hosty, náš rozhovor docela pobavil. Asi docela dost, protože pan Miraux neváhal položit otázku.
„Hele chlapi, jak dlouho už jste manželé ?“
Výbuch smíchu, byl nefalšovaně spontánní, tak ze snad ani nešlo doopravdy rozzlobit. A konec konců, smáli jsme se všichni. To jsou ty efekty přátelství od dětství v praxi.
„To chce panáka ! Tenhle fór, chce zapít !“
„Ne, víš přece moc dobře, že tvrdý zásadně nepiju, šéfe. Já ne.“
„Nebuď měkkej.“
„….sem eště neviděl. Jako vážně ?“
„Dej si s náma, já platím….“
„…..a já zdrhám. Pánové fakt. Já potřebuju bejt zejtra bez potíží pojízdnej….“
„Si jdi, zrádný civile. My tě za tvými zády zpomlouváme, žes to ještě nezažil.“
„Když to bude za zády, je to naprosto v pořádku.
Hele chlapi, fakt musím jít.“
Odpověděli zdařilou kuřecí imitací. Hlasově, i s máváním křidélky.
„Hmmm, jste sehraný, pánové. Jak dlouho, že se znáte vy ? A je tu něco, co bych měl vědět já, poručíku ?“
Další záchvat smíchu, byl tak hlasitý, že se veškeré osazenstvo pivního baru otočilo naším směrem. A ne, že by to byl bůhvíjak dobrej fórek. I to mi jasně říkalo, že se doopravdy musím zdejchnout. Tohle bude velmi ostrá alkoholová záležitost. A na to už si připadám i trochu starej. Takovej kmet za třicítkou…… Že bych se stal nudným patronem ?
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka je sice jednoduchá, ale funguje jako skvělá a úderná barová historka s velmi vtipnou pointou. Kontrast mezi profesionálním vojákem a absurdní situací s vykopnutými dveřmi a skokem z okna je výborný a čtenáře zaručeně pobaví. Příběh má jasnou strukturu a nosnou myšlenku o tom, jak jedna opička dokáže zničit kariéru, což mu dodává sympatický lidský rozměr.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu na čtenáře okamžitě dýchne uvolněná, typicky hospodská nálada plná chlapského pošťuchování a vojenského humoru. Velmi dobře se ti podařilo zachytit dynamiku dlouholetého přátelství, kde si postavy ze sebe neustále utahují, ale zároveň je cítit vzájemný respekt. Ranní telefonát pak skvěle mění tón z uvolněného večera do stresující, ale komické kocoviny.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy působí velmi přirozeně, mají spád a text se díky nim čte jedním dechem. Kámen úrazu je však v interpunkci, nadužíváš čárky na místech, kam vůbec nepatří (např. ‘kdo se vyloup, ze svý nory’), což plynulost čtení bohužel trochu brzdí. Pokud si text po sobě přečteš nahlas a opravíš tyto technické drobnosti, bude to naprosto skvělé a úderné čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně zábavnou a svižnou povídku, která těží z výborně napsaných dialogů a absurdního vojenského humoru. Máš zjevný talent pro budování komických situací a přirozenou mluvu postav, což je pro autora obrovské plus. Až zapracuješ na pravidlech české interpunkce, tvé texty vystřelí o úroveň výš, proto rozhodně nepřestávej psát!