Zvonění mobilu mě vytrhlo z lehce zasněného pozorování krajiny ubíhající za okýnkem vlaku. Do Plzně, cíle mojí cesty, už zbývala jen chvíle. Skoro bych se měl zvedat a …..
…..a nepřekvapivě volal Václav. Takže průšvih. Včera večer se zábava opravdu zvrtla. A když je potřeba okamžitá zpověď…. Připravil jsem se na nejhorší a zvednul to.
„Čau vobludo. Tok spusť. Co je za průser.“
„Někdy tu tvojí jasnozřivost fakt nesnáším.“ Ozvalo se chraptivě z druhého konce drátů.
„Nemusím bejt věštec. To, že je nakročíno k průseru, by včera poznal i vlčák po lobotomii.
Tak to vyklop.“
„Jo. Jak říkáš, průser byl. A je. Na ranním brífinku se zjistilo, že tam Miraux není. A ani se nehlásil do služby.“
„Ale. A to se zdál bet takovej rozumnej pán.“
„Neser.
Je v lochu.“
„Cože ??“
„Jo. V cele předběžného zadržení. Zrovna jdu z místního oddělení.“
„Jsem jedno ucho.“
„Sbalil nějakou babu a vypadalo to, že bude skórovat za všechny přátele a známý. Než se s tou kostí vytratili, ještě jsem ho odchytil, abych se ujistil, že kdyžtak ví, kde má ubytování. I když se zdálo, že je to zbytečná starost. Pro tu noc určitě.“
„Ale….?“
„Ale asi se mu nevedlo tak bombasticky. Tak se vydal do baráku, kde měl oficiální ubytování. Sám.“
„Zatím to nezní nijak drasticky.“
„No, zatím.
Přišel na místo, do bytovky se dostal. Vchod nebyl zamčenej.
Došel k bytu a zazvonil.
Jenže zvonil u bytu o patro níž, než měl. Prostě špatný poschodí.
Nic.
Zvonil dál.
Nic.
To už byl nasranej, tak bouchal.
Nic.
To ho fakt namíchlo, tak vykopnul dveře a vletěl dovnitř.
Tam, v krcálkovým bytě, byl nějakej tlustej chlap, jen v tílku. V křesle. Před televizí. Na uších sluchátka aktivně sledoval nějaký porno.
Asi si přecejen všim, že je něco v nepořádku, páč se od svýho výživnýho programu urth a ohlíd se.
A tam cizí chlap, co na něj brejlí, jak bůh pomsty.
Vyděsil se, zařval, skočil k voknu a vyskočil ven.
Miraux, jak byl zblblej a nacamranej pivem, neudělal nic inteligentnějšího, než že se za chlapem rozběh a vyskočil z toho vokna taky. Hned před policejní hlídku, co právě projížděla rajón.“
„Počkej, z vokna….. ? Žijou oba ?“
„Jo, bylo to v přízemku.“
„No, těbůh.“
„Trefa.“
„Co na to naše policie ?“
„Kdyby ty dva policajty taky lehce nezvalchoval, asi by to prošlo i s pochopením.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka je sice jednoduchá, ale funguje jako skvělá a úderná barová historka s velmi vtipnou pointou. Kontrast mezi profesionálním vojákem a absurdní situací s vykopnutými dveřmi a skokem z okna je výborný a čtenáře zaručeně pobaví. Příběh má jasnou strukturu a nosnou myšlenku o tom, jak jedna opička dokáže zničit kariéru, což mu dodává sympatický lidský rozměr.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu na čtenáře okamžitě dýchne uvolněná, typicky hospodská nálada plná chlapského pošťuchování a vojenského humoru. Velmi dobře se ti podařilo zachytit dynamiku dlouholetého přátelství, kde si postavy ze sebe neustále utahují, ale zároveň je cítit vzájemný respekt. Ranní telefonát pak skvěle mění tón z uvolněného večera do stresující, ale komické kocoviny.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy působí velmi přirozeně, mají spád a text se díky nim čte jedním dechem. Kámen úrazu je však v interpunkci, nadužíváš čárky na místech, kam vůbec nepatří (např. ‘kdo se vyloup, ze svý nory’), což plynulost čtení bohužel trochu brzdí. Pokud si text po sobě přečteš nahlas a opravíš tyto technické drobnosti, bude to naprosto skvělé a úderné čtení.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nesmírně zábavnou a svižnou povídku, která těží z výborně napsaných dialogů a absurdního vojenského humoru. Máš zjevný talent pro budování komických situací a přirozenou mluvu postav, což je pro autora obrovské plus. Až zapracuješ na pravidlech české interpunkce, tvé texty vystřelí o úroveň výš, proto rozhodně nepřestávej psát!