A pak jsem ještě pravil: „A vůbec nemějte strach, protože tohle všechno je jenom sen. Žádná Krize není, ani pan doktor, co mně dal teploměr, nic není. Jen počkejte, co se probudím. Hned vstanu a půjdu k Bejvalom, jelikož tam mám sraz s hošma.“
A taky jen doktor vytáhl paty, skočil jsem z postele a utíkal jsem k Bejvalom a všichni hoši už tam byli. Kteří hoši tam byli: Bejval Antonín, Kemlink Eduard, Jirsák Čeněk, Zilvar Josef a Venda Štěpánek, a když jsem přišel já, tak nás bylo šest.
A když nás bylo šest, tak Bejval pravil: „Rudí bratři! Kmen Ješiňáků opět vstoupil na válečnou stezku a vyhledává s námi boj. My jim nic neděláme, ale oni nás nenechají bejt. Dneska ráno mně maminka pravila, abysem skočil pro mléko, tak jsem vzal bandasku a jdu, a jak tak jdu, tak jsem potkal toho zrzouna Poldu Ješinu, co má celý obličej podělaný od much. Já jsem docela nic, koukám se slušně, hledím si svého a jdu svou cestou. Ale on mně zastavil cestu a pravil: ‚Bídáku, bandasku sem!‘ a začal se prát. Odpověděl jsem pomalým hlasem: ‚Votroku, nech si to, já ti taky nic nedělám.‘ Jelikož však on nechtěl přestat a pořád mně rval bandasku z ruky, tak jsem ho praštil šutrákem do kůtka a on děsně zařval.
Avšak nastojte! Na to děsné zařvaní počali se Ješiňáci sbíhat, pročež jsem utíkal strašlivě rychle, a Leopold Ješina za mnou křičel: ,Počkej, až půjdeš kolem našich!‘ Z čehož jest viděti, že musíme všeho nechat a vytáhnout proti Ješiňákům do boje, abysme je na hlavu porazili. Jináč nebude pokoj do skonání věků. Pravil jsem. Howgh!“
Opakovali jsme „Howgh!“ děsně silným hlasem a já jsem křičel ze všech nejsilněji.
Bojovnost se nás zmocnila a my jsme planuli pomstychtivostí, ačkoli jsme věděli, že to bude krutý boj, jelikož Ješiňáci byli velice vyzbrojeni. Naši špehové nám oznámili, že Ješiňáci řekli Rudlovi Venclíkovému a Honzovi Pivcovému, aby přišli a nám namlátili. Už jsem vám pravil, že oba ti páni jsou ženatí, Venclík vede nožířství a Pivec má sodovkárnu, ale přitom se nestydí prát se s hošma. Oba mají ukrutnou sílu a každý z nich sám porazí nejmíň pět hošů.
Tak jsme se radili, co máme dělat, a Éda Kemlink mínil, že bysme ty války radši měli nechat a vymyslit si něco šikovnějšího. Tonda Bejval pravil, že to řekne Jakubovi a on na ně půjde s bičem. Jakub to slyšel a pravil: „Houbeles!“, z čeho jsme viděli, že s tím nechce nic mít.
Hlasité předčítání