Taky měli kozu a mnoho psů a houf dětí, které se mezi sebou štětily.
Pak byly ještě jinačí vozy, z kterých se ozývalo děsné řvaní, jelikož tam byla zavřena cizokrajná zvěř, a ty vozy zapáchaly velice neobyčejně.
A z vozů vylézali mužští, všichni byli velice vlasatí, kouřili retka a mluvili hlučně. Měli pak štráfkovaná trička a holé paže, na nichž byly vymalovány všelijaké figury, květiny a znaky, ano i nápisy, což se mně neobyčejně líbilo.
A vynesli z vozů klece, co v nich byly opičky, velice roztomilé, a hledaly si blechy, které kousaly, a tvářily se přitom starostlivě, až se jim na čele dělaly vrásky. Čenda Jirsák to hnedky uměl dělat po nich, čemuž jsme se smáli.
A byl tam taky velký huňatý medvěd a ten vám pořád přešlapoval a cosi bručel, čemu jsme nerozuměli.
My jsme pořád stáli a koukali se, co se bude dít, a vlasatí mužští stavěli stan a křičeli přitom. A byl to neobyčejně velikánský stan, do kterého by se vešli všichni žáci obecné i měšťanské školy, jakož i školy dívčí. A v jednom voze seděla u okénka ženská, co jako měla prodávat lístky.
Já jsem to všecko doma vypravoval, pořád jsem vypravoval a znova jsem vypravoval a pravil jsem, že musím jít do cirkusu, jelikož musím vidět cizokrajná zvířata, abych je uměl, až bude přírodopis, a že všichni hoši tam budou.
Tatínek pravil: „O musení jití do cirkusu není žádná řeč, já taky nemusím, maminka nemusí, Kristýna taky nemusí a budeme bez toho živi.“
Já jsem brečel.
A ptal jsem se našich, to mám za to, že jsem byl pořád hodný?
Tatínek pravil, že mám být hodný jen tak, a ne za cirkus. Já jsem pravil, to není prauda, nikdo není hodný jen tak. A měl jsem hrozného vzteka, že jsem byl zbytečně hodný, a umínil jsem si, že budu ze všech nejhorší a přijde si pro mne četník a naši budou mít ostudu a bude jim to škodit v obchodě. A brečel jsem čím dál tím více.
Potom maminka mluvila s tatínkem velice tiše, načež tatínek pravil hlasitě: „Tak dobrá, dobrá, ať je po vašem, jednou půjdeme do cirkusu, a teď mně dejte svátek, jelikož mám vás plnou hlavu.“
Já jsem zajásal, ale nikoli velice, jelikož musím do cirkusu každý den, abysem viděl všecka představení, ale to jsem věděl, že naši nebudou chtít a budou říkat řeči. Tak jsem si dělal pro to starosti.
Hlasité předčítání