Byl to podivný pohled, jak Čenda seděl s ostatními opicemi na větvi a nadýmal tváře a foukal trombón. Lidi se naň chodili dívat a ukazovali na něho prstem, my jsme se taky chodili dívat a strašlivě jsme se tomu nasmáli a Čenda měl děsného vzteka, ale nemohl nic dělat, jelikož musil dávat pozor na kapelníka, aby nevypadl z taktu.
Když měl dlouhou přestávku, tak pravil k nám z větve dolů: „Koukejte, holomci, aby sem na vás nemusil skočit ze stromu dolů, jináč by sem vám roztrhl hubu od ucha k uchu, abyste mne nechali bejt. Já jsem v první řadě trombonista a hraju s každým. Když s opicemi, tak s opicemi, já žádnou hudbu nezkazím.“
A když táhl opičí muzikantský spolek městem a hrál pochod Castaldo, tak všichni lidé se koukali a malé děti za námi utíkaly. Opice třískaly do velkého bubnu, ramplovaly na bubínek, foukaly do plechů a pískaly kládynet. A Čenda s nimi také šel a radši se koukal do not, aby se nemusil koukat na lidi, jak se na něho koukají.
Spolek hudebníků přišel až na rynk a tam hrál veselé a smutné kousky a lidi přitom promenádovali. My hoši, co spolu chodíme, jsme byli při tom a smáli jsme se tomu, Eva se také smála a Jumbo se taky smál a tak se rozveselil, že troubil na svůj rypák hlubokou notou.
Hráli tak dlouho, až se od zámku ozval dlouhý zvuk vojenské trubky na znamení, že se počínají svatební obřady. Eva Svobodová děsně vykřikla: „Mankote mankoťácká, veselka už se začíná a my přijdeme pozdě,“ a táhla mne za rukáv.
„Houby přijdeme pozdě,“ odvětil jsem hrdým hlasem, „ale máme dost času.“
Eva však pravila úzkostlivým hlasem: „Pak se budeme tlačit mezi lidmi a já třeba neuvidím, jak to snoubencům sluší.“
„Houby jim to sluší,“ odvětil jsem nevrlým hlasem, „co by jim to slušelo?“
Eva však ne a ne dát pokoj a pravila: „Třeba jim to nesluší, ale já musím vědět, jak jim to nesluší. Ach Péťo, nestůjme tady, nelelkujme, neotálejme, ale utíkejme, co hrdlo ráčí!“
Co jsem měl dělat, když ona pořád mořila a nenechala mě být? Tak jsem šel s ní k zámku, všichni hoši šli také k zámku a opice přestaly provozovat hudbu, pročež se Čenda Jirsák k nám přidal a šel taky k zámku a nesl si trombón. A když jsme šli, tak pravil, že jsme si to mohli nechat a že jsme si z něho nepotřebovali dělat šoufky.
Hlasité předčítání