Ale my jsme raději šli na zahrádku, on se tam procházel Pepek Zilvar a měl nový obleček, voněl kolínskou vodou, vlasy měl namazané pomádou, na hlavě novou bouřku. Švihal hůlkou, chodil pomalu a tvářil se ctnostně. Když nás spatřil, dotkl se hůlkou klobouku a pravil velebným hlasem: „Vítám vás, chlapci, co je nového?“
My jsme s ním začali mluvit, ale on nic už více nemluvil, ale odvrátil se a opět se začal procházet a švihal hůlkou a prozpěvoval si: „La-la-la, caj-raj-raj.“
Bejval reptal, co si o sobě myslí, a Éda Kemlink pravil, že si nemusí o sobě tolik myslit, a já jsem pravil, že si o sobě myslí bůhvíco a aby si o sobě tolik nemyslil, tak Čenda Jirsák obrátil oční víčka a příšerně se na něho zašklebil.
Zilvar se zastavil, pokýval hlavou, zatvářil se hrdě a pravil pomalým hlasem: „To jsou mravy dnešní mládeže. Fi! Zdá se mi, že jste vyrostli v ratejně. Měli byste se stydět.“
Kemlink zařval na něho: „Pitomo!“ a palcem si zdvihl špičku nosu.
Zilvar pravil vážně: „Kdybys to nebyl ty, tak bych ti dal srazit hlavu, ale takhle se s tebou nebavím.“
„Já s tebou taky ne,“ pravil Kemlink a ještě pravil: „Však ty přilezeš, ženichu ženichácká!“
Zilvar už neřekl nic, ale zapálil si cikáro a hrdě odcházel, a my jsme pravili Kemlinkovi: „Správně jsi ho probod, a my s ním už nebudeme chodit.“
A já jsem ještě pravil: „Ať si chodí se svou princeznou.“
Pak jsme šli na kládu a hráli jsme si na pikolu a Jumbo si pořád chtěl s námi hrát, tak jsme ho nechali. Byla to ohromná legrace, jelikož nikdy nikoho nenalezl, a pročež musil pořád čmuchat a my jsme se mu smáli a on se zlobil.
Když se setmělo, tak jsme toho nechali a připlížili jsme se k oknu paláce a dívali jsme se do pokoje. Viděli jsme, jak Zilvar seděl vedle své princezny, tvářil se jako dospělý, a jelikož kroutil a špulil pysky a zdvíhal obočí, tak jsme poznali, že mluví pravopisně, aby se vidělo, že je ctnostný. A pan maharadža s ním mluvil a paní maharadžová s ním mluvila a mluvili všichni.
Tak jsme šli od toho okna pryč a pravili jsme, že Zilvar není žádný pašák, jak jsme si myslili, ale docela obyčejný náfuka a vejtaha, a že bysme mu to měli vykreslit, aby věděl.
Bejval pravil, že by měl na něho vynaleznout nějakou pomstu, a my všichni jsme pravili: „Tak ji vynalezni,“ a on pravil, že vynalezne, ale že o tom musí pilně přemýšlet.
Hlasité předčítání