Z pozůstalosti Mika Ekima
Slibná povídka (a možná i něco víc), bohužel nedokončená. Autor, Mike Ekim, měl vždy rozepsaných takovýchto motivů více a vracel se k nim podle nálady. Bohužel, mnohé z nich již nestačil dokončit. Povídka je pěkně psaná a má příjemnou atmosféru, byla by škoda nezveřejnit alespoň tento úryvek.
Pejč
1
TU NOC mě něco divně tísnilo na prsou. Nebo se ten červík vrtěl v mé hlavě? Obracel jsem se z boku na bok, cítil jsem zvláštní nepokoj. Mezi žaluziemi prosvítala zář úplňku a občas se zamihotala hvězda. Odhodil jsem přikrývku; směr kuchyň, otevřená dvířka lednice, Demarsova uklidňující kapsle, láhev se sodovkou a několik chvatných doušků. Vpovzdálí zpíval zatoulaný šakal řečí, které jsem nerozuměl. Hleděl jsem na měsíc a čekal, kdy na mě přijdou milosrdné mrákoty. Věčný cvrkot cikád jako by představoval ouverturu toho, co mělo následovat. Otevřel jsem domovní dveře a vyšel na práh poslouchat zvuky noci. Hlava však stále včelí úl. Je to snad už poslední reinkarnace? Ve světle lamp, které jsem měl nad vchodem, zajiskřily stopy slimáků, kteří si zkracovali cestu přes schody. Myslím, že už to chápu. Skončila doba, kdy ses mohl schovávat před realitou, nepomáhá to, je čas. A tak jsem vešel zpátky dovnitř a začal balit.
2
VE HVĚZDNÉM PŘÍSTAVU nebyla ani noha. Mrtvé hangáry bez známky života. Nebyl jsem tu snad už tři čtvrti roku, doufám, že mi mezitím neprovedli nic s Beruškou. Tarbetonová plocha mírně světélkovala, nad ní se tetelil horký vzduch v předzvěsti faty morgány, v kotcích unaveně poštěkávali hlídací psi. Kde je ZO 43-52? Hledám cestičku. Pod nohama mi křupají krystalky silikonu. Žlutá čára, pár šipek, vrata. Snímač dlaně, zdalipak si mě ještě pamatuje, až na poslední dvě splátky jsem byl svědomitý a poctivý. Přikládám ruku. Uvnitř něco šramotí. Brána se chvěje, vrže, otevírá se. Uvnitř stojí Beruška v plné kráse. Váhavě se k ní blížím v očekávání nějakého neblahého překvapení. Beruška se sice tváří trochu vyčítavě, ale vypadá, že je ve formě. Nezlob se, musím tě prohlédnout. Můj život bude v tvých rukou? počítačích? motorech?…, melu si něco v samomluvě. Tu a tam se uchytila plíseň, bylo tam pár drobných poškození kryolitového pláště, ale na to stačí orbitová žvýkačka. Provedl jsem nezbytné opravy a palcem otevřel vstupní dveře. Trvalo to jen chvilku, akumulátory byly zřejmě OK. Osvětlení fungovalo a chodbička vedoucí přechodovou komorou mě lákala do velitelské kabiny. Vešel jsem, usedl do křesla, spustil počítač, automatická kontrola systémů se rozeběhla a já jemně ohmatávám ovládací prvky. Všechno se zdá být v normálu. Navolil jsem odletový program a stiskl tlačítko Start.
Hlasité předčítání
⭐ Hodnocení Nápad: ★★★★☆ (4/5) Autor staví příběh na motivu útěku ze Země a hledání nové planety i lásky. Kombinace osobní zpovědi, sci-fi prvků (kvantové skoky, vesmírné soudy) a melancholické touhy po Illis je silná. Nápad není zcela originální, ale má osobitý rukopis a poetický nádech. Atmosféra: ★★★★☆ (4/5) Povídka dobře pracuje s náladou – od tísnivého začátku přes opuštěné hangáry až po exotické obrazy Cariney. Autor dokáže navodit pocit osamělosti, touhy i neklidu. Atmosféra je místy velmi sugestivní, jindy trochu rozptýlená. Provedení: ★★★☆☆ (3/5) Jazyk je bohatý, obrazný, ale místy rozvláčný a nevyrovnaný. Objevují se drobné stylistické nejasnosti a… Číst vice »