Díl 2. Lunaurum
Po dvaceti letech
1. Na úvod
Jmenuji se Kateřina Martina Bartoňová za svobodna Bouchová. Moje jméno vám asi napovídá, že jsem dcera Martina Bouchy a Kateřiny Gabriely, kterou táta přezdíval KGB. Rozhodla jsem se, že sepíšu informace, které se mi před i po smrti rodičů dostaly do rukou, co jsem zažila, nebo spíš vše, co se týká naší rodiny. Jsou to věci tak závažné, že jsem s tím musela počkat až na dobu po jejich smrti, jinak by umřeli hanbou či na infarkt. Nebudu se snažit seřadit všechny kapitoly chronologicky podle toho, jak se odehrály, protože to by snad ani nešlo. Mnohé informace totiž nemají datum a jiné nitky by se daly asi těžko časově zařadit.
Mým hlavním vodítkem je tátova kniha o průběhu celého jeho výzkumu o pádu antizlata, kterou vydal na žádost veřejnosti poté, co obdržel Nobelovu cenu. Další zdroje nebudu zatím uvádět, ale můžu říct, že jedním z nich je deník mé mamky. Abyste se lépe orientovali, budu jí říkat jako táta – KGB. Pro začátek vás stručně seznámím s dějinami mojí rodiny. Po dlouhé tajné lásce jsme se přes protesty rodičů vzali s mým bratrancem Oskarem Bartoňem juniorem (říkám mu Osky) a máme spolu dvojčata Janu a Kateřinu. Tchán se jmenuje Oskar Bartoň a je to ten tátův kamarád, kterého si vzala teta Jana, sestra KGB.
Ne, není dobré hned zpočátku rozebírat rodinné vazby. Jen bych vám zamotala hlavu. Bude nejlepší, když toho nechám a začnu s vyprávěním o mých prázdninách, kdy se vše začalo míchat a díky tomu jsem pojala touhu všechno rozmotat a informace, které se mě někdy až bolestně dotýkaly pochopit a zaujmout k nim svůj názor.
Hlasité předčítání