Román

Antizlato
Četba díla zabere cca 237 min.

7. Odvykací kúra milionářky

Po snídani jsme šli s mamkou a Anrietou do laboratoře. Mamka poprosila Anrietu o její kus apofisa s tím, že ho jen zvážíme, změříme a s postupným uřezáváním začneme až po třech čtyřech dnech, kdy polknuté apofisum dokončí její vnitřní přestavbu. Zeptal jsem se, jestli potřebuje pomoci s vyndáním apofisa a Anrieta řekla tiše, že ano, protože s tím počítala a dnes ho má schované v podprsence. Usmála se a rozepnula si halenku. Tak rád jsem apofisum ještě nikdy do ruky nebral. Mamka byla otočená k přístrojům a tak jsme vyndávání apofisa prodlužovali až do doby, kdy se mamka zase otočila k nám. Anrietino apofisum vážilo přesně 16,24 deka. Ihned jsem vyndal kalkulačku a spočítal, že může Anrieta změnit život 9553 lidem.

Mamka se na mě podívala a po chvíli přemýšlení mi vzala kalkulačku a taky něco počítala. Potom opět zvedla oči k apofisu a Anrietě a řekla:

„Jestliže se nám, tedy jako firmě Lorexol, podaří apofisum odkoupit, což je, jak se zdá na dobré cestě, neboť světová rada prodej doporučila, tak jsem se domluvila s majitelem Lorexolu panem Benjaminem, který mimochodem ode mne dostal také jednu šupinu, aby věděl, co bude prodávat, že jednu dávku budeme prodávat za cenu 3000 €. Jestliže tuto cenu nic nezmění, jsi majitelkou apofisa za necelých 29 000 000 €.“

Anrieta zbledla, nohy se jí podlomily a usedla na židli, která byla naštěstí přímo u ní.

No vidíš mami, takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel,“ řekl jsem a podal jsem Anrietě sklenici s vodou, protože stále jen zrychleně dýchala jako když neví, co se děje. Když se napila, zdvihla oči k nebi, roztáhla ruce a zakřičela:

Danke Dir Vater und verzeih mir dass ich geschimpft habe als Du geflogen bist!!! (Děkuji otče a promiň, že maminka nadávala, když jsi letěl.)

Ještě ten den jsme hledali s mamkou a Anrietou důvody problémové reakce Oskyho a Koláče. Probírali jsme všechny možnosti, počínaje váhou a barvou vlasů konče. Anrietu napadlo zkontrolovat, jakou krevní skupinu má každý jeden z nás. Samozřejmě, že Osky a Koláč mají jako jediní ábéčko erhá mínus. Nevíme, jestli je to ten správný problém, ale pravděpodobnost tu je, že lidé s touto krevní skupinou, budou změnu prodělávat obtížněji. Od tohoto dne si Anrietu mamka přímo zamilovala. Řešily spolu všemožné úkoly a ve volných chvílích spolu chodily do sauny, do fitka a nakupovat. Občas se k nim přidala i teta Vanda a obě mé drahé sestry.

   No to je dost, že se taky konečně zmíníš i o nás. Už jsem si myslela, že kvůli té tvé slečince na nás úplně zapomeneš. Mimochodem Petr mi včera dal k svátku nádhernou kytku. To tys na mě úplně zapomněl. Za trest ti taky k svátku nic nedám.

Za dva dny se apofisum v těle Anriety ustálilo a mamka jí z apofisa uřízla první díl, který byl asi jednou desetinou celého kusu. Anrieta jí vzala apofisum, které jí mamka chtěla odebrat a podala jí ten větší díl.

Nebyla jsem na apofisu dlouho a tak snad snesu tuto reakci bez problémů,“ řekla a vložila větší apofisum do trezoru. Menší díl pak schovala do podprsenky a mrkla na mě.

Týden před ukončením odvykací kůry jsme s Anrietou, Janou, Katkou, Koláčem a tátou seděli na verandě a hráli stolní hru. Vtom do dveří vtrhla mamka a v ruce nesla šampaňské s tácem sklenic.

Copak slavíme?“ zeptal se táta s obavou, že zapomněl na nějaké to výročí.

Drahá rodino, oznamuji vám, že dnešním dnem je apofisum z jižního pólu naše,“ řekla s úsměvem mamka a požádala Koláče o otevření lahve.

Snad Lorexolu, ne?“ ozvala se Jana.

To taky,“ pokračovala mamka „ale pan Benjamin mě jmenoval spolumajitelkou a daroval mi 49 procent firmy Lorexol. Prý si to za svou odbornou pomoc při rozvoji obchodu plně zasloužím.“

Všichni mamce gratulovali a objímali jí, jen Osky seděl a nevěřícně kroutil hlavou.

Proč já vůl nezůstal tehdy na tom měsíci. Nemusel jsem teď přemýšlet, co uděláme s těmi miliony!“ řekl a konečně vstal, aby taky mamku objal.

Miliardami taťko, mi li a rda mi!

Tak tomu se říká odvykací kúra,“ pošeptala mi něžně Anrieta do ucha a já jí na oplátku navrhl lepší postup při odvykání. Souhlasila, a tak jsme se nenápadně vytratili do jejího pokoje.

   Tak to je všechno. Byla to ale dřina opravovat po tom diletantovi hrubky. Za odměnu jsem si vydupala, že mi v textu nechá všechny mé poznámky, které si tu vytvořím. S Petrem jsem se už rozešla. Byl divný. V létě poletím do Bangkoku s Vandou. Už se těším. Vanda povídala, že tam mají takový zvyk, že ženám chlapi…………no nic. Mějte se, Jana.

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Prolog Krásné svěží ráno. Skrz stromy les propouštěl jen několik málo paprsků slunce. Ptáci ...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Seděl ve své kanceláři v AstraDyne, oči upřené na monitor. Už dávno nevnímal zobrazovaná data....
„Jak šlo testování subjektu 001?“ zeptal se Adam tiše, ale s patrným zájmem v hlase. Andrea s...
Temnota ustupuje. Ne světlu, ale obrazu. Ne simulaci, ale vzpomínce. .. Nejprve slyší vodu, její jem...
Dušinka (absurdní)      Mám kamaráda. On je mimozemšťan. A je úplně blbej. Zašl...
Kavárna „Ufon“ byla přesně taková, jak si ji Adam pamatoval — retro interiér, zelené světlo ...
Vstupní hala AstraDyne působí monumentálně. Skleněné stěny sahají až ke stropu, světlo se lám...
Adam kráčel chodbou sektoru B7. Stěny byly hladké, světla tlumená, podlaha pohlcovala zvuk jeho kr...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Jako každé jiné ráno před tím Adam otevře oči. Posadí se na postel a vezme telefon do rukou. Ko...
(Ukázka zpracování knihy) Předmluva Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat u...
„Už je pozdě,“ řekla Andrea a zkontrolovala hodinky. „Musíme vyrazit.“ Adam přikývl, ale z...
Kdesi daleko ve vesmíru, na planetě Písečnice, za ospalým městečkem Zaprášená Lhota ležel ve v...
Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Alkohol v krvi aneb S kamionem po Evropě   Ferdova smrt Jmenuji se Mikuláš Čert. Nen...
Adam lapá po dechu. Plíce pracují naplno, ale nemůže pořádně dýchat. Vzduch je těžký, zatuchl...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah

×

Vyberte stránku