10. Atentát
Druhý den jsme kromě vyřizování na úřadech a chození po nákupech taky autem projeli město, abychom se trošku orientovali, kde vlastně žijeme. Město je to krásné, ale až budeme mít čas, tak by to chtělo pěší túru s průvodcem. Během projížďky jsme dojeli až k hranici města, kde už hlídkovali mezinárodní sbory. Můžeme prý dál jen v případě, že máme povolení. To jsme samozřejmě neměli a tak jsme se otočili a jeli zpátky. Ale když jsme vyjeli na kopec a uviděli okolní krajinu, jak je zasněžená zlatým popraškem antizlata. Vypadalo to krásně elegantně a tak trochu jako ze špatného scifi filmu. Odpoledne mi konečně připojili internet a tak jsem se zase mohl věnovat firmě Gold Loto. Sotva jsem začal, přišel Jožka tentokrát s Oskarem. Pár dní jsme se neviděli, ale na Oskarovi bylo vidět, že vypadá spokojeně.
„Tak co Kubánka?“ zeptal jsem se ho, když jsme byli chvíli spolu sami.
„He hele no no co ti mám po povídat, pře přece žádná ne není.“ Okamžitě jsem ho přerušil.
„Anglicky prosím, jinak se nehneme z fleku.“
„OK, a už žádná nebude. S tím děckem si to vymyslela, přece abych si jí vzal a ona dostala americký pas, ale když zjistila, že nejsem Američan, už jsem jí neviděl.“
„A tvoje žena?“ vyzvídal jsem dál.
„No ta mi dala ultimátum. Buď a nebo. Tak jsem si vybral nebo a do týdne sem přijede. Vypadá to neutrálně, ale spíš do plusu, asi mi odpustila. Mimochodem, mohli bychom u vás bydlet?“ Mžoural na mě těmi prasečími očíčky, jako by něco provedl.
„Tak pojď, musíme to těm třem ženským nějak taktně naznačit.“
Vzal jsem ho za rameno a jako odsouzence vlekl dovnitř.
„Třem? Ty tady ještě někoho máš?“ ptal se vylekaně.
„Jo mamku a asi jsi zapomněl, že se mi narodila dcera.“
KGB byla ráda, že tady bude mít sestru, Martince to bylo jedno a jen moje mamka se zeptala, jestli bude mít ložnici daleko od ní, aby nemusela poslouchat Oskarovo chrápání. Jožo jí řekl, že u nich v NASA vymysleli takové zarjaděnjě, které zabrání, aby bylo slyšet chrápání ze sousedního pokoje. Když se ho mamka zeptala, jaké je to zařízení, řekl, že špunty do uší. Všichni jsme se začali hlasitě smát, jen Martinka začala hlasitě brečet. Kupodivu nás to rozesmálo ještě víc.
Když Jožka s Oskarem odešli, sedl jsem si zase k internetu, abych se spojil se svým zaměstnancem, to jest ředitelem Gold Lota. Vyřídil vše potřebné k vyplacení Jardy a zítra mě prý navštíví notář, který se mnou ukončí veškeré převody a ostatní náležitosti, aby byl přepis úředně potvrzen. Ještě jsem se ho otázal, kolik je odhad k vyplácení sázek, co se týče dopadu antizlata. On mi s radostí oznámil, že kromě dvou sázejících, kterým budeme muset vyplatit vysokou výhru, jsou ostatní částky tak malé, že nestojí za řeč.
„No chválabohu,“ řekl jsem si sám pro sebe, aniž by mě ředitel slyšel. Poděkoval jsem mu za spolupráci a zavřel internet. Celý zbytek večera jsem strávil s KGB, KMK a mamkou. Ještě než jsme zasedli k večeři, vzal jsem dózu na šperky a vhodil do ní demonstrativně svůj snubní prstýnek. KGB i mamka to pochopily a s hereckými gesty naházely do dózy všechny zlaté ozdoby, které na sobě měly. Uzavřel jsem dózu a pronesl: „Tak to je konec zlaté doby. Od zítřka budeš ty (ukázal jsem na KGB) makat, až zčernáš a tebe (ukázal jsem na mamku) povyšuju na babičku na plný úvazek.“ Pak jsem se otočil k Martince a pošeptal, ale aby mě obě slyšely: „A ty máš za úkol čůrat, kakat a spát.“
Martinka se na mě podívala, jako že co jí budím, když spí a usmála se na mě.
„Holky koukejte, ona se usmála.“ Byl jsem z ní prostě na větvi. Po večeři jsme zase sledovali zprávy, kde dávali celkový přehled a souhrn škod a situace, kterou dopad způsobil. Proti původnímu odhadu, že padne 3000 tun, byla skutečnost o něco vyšší, ale ne zas o hodně. Díky včasnému varování a informování zemřelo jen sedm lidí. Většinou to byli nedočkavci, kteří ihned po průtrži vyšli ven a zasáhl je opožděný kus antizlata. Největší problémy budou mít zemědělci, kteří budou muset počkat na odstranění nánosu antizlata z polí. Pojišťovny budou také vyplácet nemalé částky, ať zemědělcům nebo majitelům poškozených domů. K velkému neštěstí došlo pouze u města San Carlos De Bariloche, kde se v horském pásmu díky váze antizlata utrhlo několik tisíc tun horniny a zlatou lavinou, vysokou několik desítek metrů, zavalilo stáje a chlívy se dvěma tisíci ovcí, koňů a koz. Největším kusem antizlata byl zatím osmnáctikilový balvan, který se propadl několikapatrovým obytným domem a zapálil ho.
Ráno odešla KGB poprvé do práce a mamka si vzala malou do kočárku, aby se podívaly po městě. Za půl hodiny někdo zazvonil. Myslel jsem, že to bude ten notář a tak jsem vyšel do zahrady. Za vrátky stál vysoký muž a na hlavě měl velký slamák a přes rameno pončo. Divil jsem se, že tu nosí slamák i notáři a šel k němu. Když jsem byl na půl cesty k brance, tak ten muž vyndal z kapsy zbraň a vystřelil. Víc jsem už nevnímal.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s vesmírným zlatem, které po dopadu na Zemi mění světovou ekonomiku a postupně odhaluje své další formy (antizlato, lunaurum, apofisum), je neuvěřitelně originální a nosná. Generační přesah dodává příběhu epický rozměr a ukazuje, že máš obrovskou fantazii. K dokonalosti chybí jen trochu ucelenější zaměření – občas příběh zbytečně uhýbá k telenovele (např. linka s incestem), což zastiňuje tvé jinak skvělé sci-fi nápady.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže velmi dobře vtáhnout do děje, zejména v první části, kde je skvěle cítit nadšení z objevování vesmírné anomálie a následná globální panika. Atmosféra však občas trpí příliš rychlými skoky v čase a divokým střídáním žánrů mezi sci-fi, rodinným dramatem a komedií. Kdybys dal klíčovým a emotivním scénám více prostoru, aby mohly pořádně doznít, čtenář by se do postav vcítil ještě mnohem hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Tvůj styl psaní je velmi čtivý, plynulý a dialogy působí přirozeně, což je pro udržení pozornosti čtenáře naprosto klíčové. Text by však potřeboval pečlivější redakci, protože se v něm objevují pravopisné chyby, překlepy a stylistické neobratnosti, které zbytečně ruší jinak dobrý dojem. Také doporučuji více využívat pravidlo „ukazuj, nepopisuj“ (show, don’t tell), jelikož mnoho zásadních událostí je čtenáři pouze suše oznámeno, místo aby je postavy přímo prožily.
Celkové hodnocení:
Jde o neobyčejně nápadité a ambiciózní dílo, které v sobě skrývá obrovský potenciál pro skvělý sci-fi román. Ačkoliv text vyžaduje ještě dost redakční práce, uhlazení dějových linek a sjednocení tónu, tvé vypravěčské nadšení a schopnost vymýšlet originální koncepty jsou obdivuhodné. Nenech se odradit nutnými úpravami, máš velký talent pro budování světů a příběhů, které čtenáře zkrátka baví číst.