9. Lorexol a Lunaurum
Jeho neviditelné vlnění nám bude dodávat dobrou náladu a pohodu. To byly mé první myšlenky, ale skutečnost se časem ukázala ještě daleko senzačnější, než jsem si vůbec uměla představit. Jednou, když jsem se převlékala, všimla jsem si, že malá jizva na ruce, kterou jsem utrpěla při pádu z kola v mládí, takřka zmizela. Příliš jsem to nestudovala a přičítala to dlouhé době, kterou jsem si jí nevšímala a taky dlouhým rokům od jejího získání, ale když mi Osky prozradil, že už nemá lupy, kterými byla jeho hlava vždy přímo poseta, bylo mi to už divné. Největší podezření jsem však pojala, když se mi po několika týdnech zlepšil zrak a já nemusela mít při čtení brýle. Vzala jsem ten malý kousek antizlata ze sekretáře a odnesla ho do Výzkumného ústavu, kde jsem měla kamaráda, aby prostudoval jeho vlastnosti. Odkud je antizlato, které má otestovat jsem známému neřekla a tak byl viditelně překvapen, když všechny ukazatele říkaly jasně: toto antizlato má o několik desítek procent větší magnetickou sílu, jeho atomová váha je o několik tisícin vyšší než u antizlata po dopadu a co je hlavní, vyzařuje z něj jakási zvláštní energie, která má podobné účinky na lidský organizmus jako iontové nápoje, nebo UV lampa, či jiné uzdravující a léčící zařízení.
Rozdíl mezi měsíčním a pozemským antizlatem jsem si vysvětlovala vysokým přehřátím antizlata při průletu atmosférou. Zatímco měsíční antizlato se tomuto tepelnému šoku vyhnulo, antizlato ztratilo některé vlastnosti. Ihned po tomto zjištění jsem napsala článek do odborného časopisu, se kterým jsem občas spolupracovala. Pár dní po otištění článku jsem obdržela pozvánku od České akademie věd na disputaci, neboli obhájení mých poznatků, které jsem v článku uvedla. Práci jsem neobhájila, neboť jsem neměla přímé důkazy a má jizva, či manželovy lupy se nezdály profesuře jako dostatečný důkaz, leč své výsledky má práce přinesla. Ozvala se mi nadnárodní firma Lorexol, která obchoduje většinou s lékařskými potřebami, a navrhli mi, že v případě, že s nimi podepíšu smlouvu, jsou ochotni investovat a přivézt z Měsíce větší množství antizlata a za mé podpory, která by se týkala hlavně reklamy a odborného dohledu by měsíční antizlato prodávali. Na toto podnikání jsem neměla nikdy ambice, ale Osky mě podpořil a tak jsme si najali právníka, který dotáhl smlouvu k oboustranné spokojenosti a Lorexol opravdu přivezl během několika málo týdnů náklad měsíčního antizlata na zem. Pokračovala jsem dál ve výzkumu účinků měsíčního antizlata na lidský organismus a všechny výsledky směřovaly k jednoduchému ukazateli. Čím větší kus měsíčního antizlata, tím lepší účinek na obnovu a ozdravení buněk v těle. Dokonce ani prášek o stejné váze neměl tak výrazný vliv na organismus, jako jeden celistvý kus.
Antizlato, které Lorexol přivezl z měsíce, bylo během dvou týdnů rozprodáno a jeho cena vystoupala na trojnásobnou výši pozemského zlata. Lunaurum, jak se začalo měsíčnímu zlatu říkat, vzniklo spojením slov luna (Měsíc) a aurum (latinsky zlato). Účinky byly zatím pod mým vedením v laboratořích odzkoušeny a tak jsme ukončili to věčné osočování od lékařské komory, že jsme šarlatáni a prokazatelně jsme proměřili, zhodnotili a dokončili všechny pokusy. Vydali jsme vědecké pojednání, které mělo podobný název, jako má dizertační práce a to: Vliv antizlata (lunaura) na lidstvo. Žádné vedlejší účinky nebyly zjištěny a my jsme neprodávali Lunaurum jako lék, ale jako léčivé, či spíše hojivé kameny, čímž jsme se vyhnuli všem dlouhodobým zkušebním dobám, zkouškám či testům na lidech a mohli jsme rovnou přejít k jeho praktickému využití. Lorexol skoupil po prvním obrovském úspěchu většinu práv na dovoz lunaura a já se konečně mohla věnovat své rodině. Jen občas jsem byla povolána k nějaké konzultaci, či k výrobě reklamního spotu.
Jednou, když Osky hrál na kytaru, řekl, že se mu zdá, jakoby se ručička ladičky pohybovala jaksi jinak, než dřív. Už se mi zdálo delší dobu, že jsem uhnutá, nebo dokonce paranoidní, ale přesto jsem vzala ladičku a šla s ní k lunauru. A skutečně, ladička reagovala na blízkost lunaura. Při dotyku dokonce vibrovala jako blázen. Tím se mé přesvědčení, že jde o nějaký druh zvukového vlnění, zesílil. Po přezkoumání vlastností jsem v laboratoři zjistila, že jde o jakési neznámé vlnění, něco mezi zvukem a radiací, na které nemáme přístroje ani pojmenování. Nazvala jsem ho mediační vlnění. Je to trochu od médium, trochu od medicína.
Hlasité předčítání