Díl 3. Apofisum
Po dvaceti letech
1. Já, jsem Jana, on je Simon
Hele, řeknu vám to, jak to je. Na nějaký dlouhí vysvětlování sem nikdy nebyl a z češtiny sem jednou měl i štyrku. To, že sem se pustil do psaní, je asi nejvjetčí odvaha, ale i hovadina, jakou sem moch udělat, protože já to asi nezvládnu. Rači nechám svoje zápisky přepsat ségře, páč ona je na tom lýp, teda co se týká jaziku.
Tak takhle by vypadal příběh psaný mým mladším bratrem Simonem, kdybych mu neopravila jeho pravopis. Jmenuji se Jana Bartoňová a mamka mi dala k osmnáctým narozeninám krásnou halenku, s výšivkami podle starých vzorů. Mé dvojče, sestra Kateřina od ní dostala nové vybavení do domácnosti. Káča je totiž už dva měsíce vdaná. Museli si zažádat o předčasné zplnoletění, aby se s Petrem mohli vzít dřív, než se jim to narodí. Petr vůbec nechtěl, ale jeho rodiče mu řekli, že jestli si ji nevezme, seberou mu auto a bude chodit pěšky. Nejradši bych byla, kdyby se Káča už konečně odstěhovala, abych měla celé patro pro sebe, ale prý se odstěhují až po svatbě. Svatba byla a oni ne a ne se rozhoupat. Zatím tady oxidují a ruší mě nejen ve dne, když si zkouším nové šaty, halenky a kosmetiku, ale i v noci svým trapným vzdycháním. Ani se jim nedivím. Mají tady všechno, co si přejí, jídlo, pití, soukromí a navíc nemusí uklízet. Ve vlastním domě by to všechno museli dělat, nebo si najmout služebnou. No nic, to jen pro začátek, abyste věděli, s kým máte tu čest. Ale přece ještě něco. Nenávidím špagety a Pinkovníky. Jo a mamka před námi tajila nějaké deníky, které schovávala ve své pracovně pod knihami, ale Káča je objevila a spolu jsme je všichni tři přečetli. Mnohému jsme nerozuměli, ale alespoň víme, jak to kdysi chodilo. Mezi námi, já bych taky pro lásku byla ochotná zabít, ale nemám lásku a tak nemám proč zabíjet. Teď už budu psát jen to, co mi Simon předložil. On je tak trochu génius, ale na češtinu prostě není.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s vesmírným zlatem, které po dopadu na Zemi mění světovou ekonomiku a postupně odhaluje své další formy (antizlato, lunaurum, apofisum), je neuvěřitelně originální a nosná. Generační přesah dodává příběhu epický rozměr a ukazuje, že máš obrovskou fantazii. K dokonalosti chybí jen trochu ucelenější zaměření – občas příběh zbytečně uhýbá k telenovele (např. linka s incestem), což zastiňuje tvé jinak skvělé sci-fi nápady.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže velmi dobře vtáhnout do děje, zejména v první části, kde je skvěle cítit nadšení z objevování vesmírné anomálie a následná globální panika. Atmosféra však občas trpí příliš rychlými skoky v čase a divokým střídáním žánrů mezi sci-fi, rodinným dramatem a komedií. Kdybys dal klíčovým a emotivním scénám více prostoru, aby mohly pořádně doznít, čtenář by se do postav vcítil ještě mnohem hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Tvůj styl psaní je velmi čtivý, plynulý a dialogy působí přirozeně, což je pro udržení pozornosti čtenáře naprosto klíčové. Text by však potřeboval pečlivější redakci, protože se v něm objevují pravopisné chyby, překlepy a stylistické neobratnosti, které zbytečně ruší jinak dobrý dojem. Také doporučuji více využívat pravidlo „ukazuj, nepopisuj“ (show, don’t tell), jelikož mnoho zásadních událostí je čtenáři pouze suše oznámeno, místo aby je postavy přímo prožily.
Celkové hodnocení:
Jde o neobyčejně nápadité a ambiciózní dílo, které v sobě skrývá obrovský potenciál pro skvělý sci-fi román. Ačkoliv text vyžaduje ještě dost redakční práce, uhlazení dějových linek a sjednocení tónu, tvé vypravěčské nadšení a schopnost vymýšlet originální koncepty jsou obdivuhodné. Nenech se odradit nutnými úpravami, máš velký talent pro budování světů a příběhů, které čtenáře zkrátka baví číst.