13. Podvod
Druhý den jsem pozvala Vandu k nám na kliniku výzkumného ústavu. Všechna vyšetření ukazovala na běžnou poruchu, kterou teoreticky právě lunaurum mohlo vyléčit. Večer mi oba (Vanda s Gabrielem) děkovali, ale řekla jsem jim, že je to ještě nejisté. Avšak i ta malá naděje s nimi udělala kouzlo. Abych dostála svému svědomí, dala jsem Gabrielovi deníky s tím, že si to má přečíst, až si bude jist, že to číst chce, protože tam najde věci, které ho zrovna nepotěší. Druhý den odpoledne skutečně přiletěl Waldemar. Tak ráda jsem ho snad nikdy neviděla. Tvářil se jako uličník, kterému dokázali rozbité okno a nejvíc mu samozřejmě nadávala babi. Vydržela to asi deset minut a pak mu naložila jídlo, aby zase přibral, protože prý v té Americe zase zhubnul. Waldemar se do Vandy úplně zamiloval. Pomáhal jí každý den s terapií a prohlásil, že až bude Vanda tancovat, vezme si babi za ženu. Všichni se tomu smáli, ale na Vandě bylo vidět, že se bude snažit, aby se to stalo skutečností. Gabriel s Vandou se přestěhovali k babičce Bartoňové, protože byla sama a nestačila tak velký dům uklízet. Navrhla to, když se dozvěděla, že se rozmysleli a neodletí hned, ale pokusí se léčit Vandu, aby otěhotněla. Vanda byla moc ráda, protože Bartoňů dům byl částečně bezbariérový.
Další týden jsem už šla do laboratoře, abych zkontrolovala stav výzkumných prací na lunauru. Doma bylo po delší době vše tak trochu zklidněno a já se mohla věnovat dalšímu výzkumu. Ještě před polednem však přišli řídící zástupci Lorexolu s žádostí, abych s nimi odletěla do Ameriky, kde mají možnost odkoupit několik kontejnerů lunaura, pocházejícího z kosmické lodi. Bylo avizováno, že šlo o náklad z asteroidu Apofis, jenže nikdo nevěděl, jak lunaurum odlišit od antizlata a zjistit jeho pravost. Také nikdo netušil, zda budou vlastnosti lunaura totožné s antizlatem z asteroidu. Trojnásobná cena lunaura oproti zlatu stále zůstávala na výši a majitelé Lorexolu nechtěli riskovat, i když to byla velice výhodná nabídka. Zavedla jsem je do laboratoře k výbušné zkušební komoře a předvedla jim na malých plátcích zlata, antizlata a lunaura rozdíl v reakci. Když pochopili, jak to funguje, trvala jsem na tom, že nepotřebují moji osobu v Americe a obchod mohou uzavřít sami. Jestli je však asteroidské antizlato totožné s lunaurem, můžeme zjistit jen dalším výzkumem.
Za dva dny volal šéf Lorexolu a děkoval mi za rady, které jsem jim poskytla s informací, že to byl podvod a že šlo o normální antizlato, sebrané kdesi v Argentině. Zároveň mi oznámil, že za výborné výsledky při mé spolupráci s firmou, mě odměnil částkou převyšující jakékoli mé představy o bohatství.
Nevím, co mě to napadlo, ale ty peníze jsem chtěla utratit jakkoli. Třeba je někomu daruji, nebo založím nadaci. Ještě jsem netušila, co s nimi udělám, ale po všech těch tragických událostech jsem měla touhu dělat dobré skutky.
Vanda celou dobu od příletu do Prahy poctivě docházela ke všem terapiím a začala pomalu a neohrabaně chodit. Za tu dobu, co bydleli u babičky Bartoňové, se neuvěřitelně změnila. Ostříhala si dredy, přestala nosit kožené oblečení a na Gabrielovi bylo jasně vidět, že se mu líbí čím dál víc.
Jednou jsem se Vandě svěřila, že bych peníze získané od Lorexolu chtěla užít na dobročinnost, jenže nevím jak. Řekla, že její babička byla zakladatelkou jednoho takového fondu a že ji nutila občas pomáhat při pracích, které taková nadace potřebuje vykonat. Dost se o té činnosti dozvěděla, a že jestli chci, může mi takovou nadaci založit a uvést v chod. Byla jsem ráda, že se toho ujala a dohodly jsme se na směru naší pomoci. Byla to podpora mladým lidem začínajícím v řemeslném podnikání. Nazvaly jsme ji STAM (start mladých).
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s vesmírným zlatem, které po dopadu na Zemi mění světovou ekonomiku a postupně odhaluje své další formy (antizlato, lunaurum, apofisum), je neuvěřitelně originální a nosná. Generační přesah dodává příběhu epický rozměr a ukazuje, že máš obrovskou fantazii. K dokonalosti chybí jen trochu ucelenější zaměření – občas příběh zbytečně uhýbá k telenovele (např. linka s incestem), což zastiňuje tvé jinak skvělé sci-fi nápady.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže velmi dobře vtáhnout do děje, zejména v první části, kde je skvěle cítit nadšení z objevování vesmírné anomálie a následná globální panika. Atmosféra však občas trpí příliš rychlými skoky v čase a divokým střídáním žánrů mezi sci-fi, rodinným dramatem a komedií. Kdybys dal klíčovým a emotivním scénám více prostoru, aby mohly pořádně doznít, čtenář by se do postav vcítil ještě mnohem hlouběji.
Provedení – ★★★☆☆
Tvůj styl psaní je velmi čtivý, plynulý a dialogy působí přirozeně, což je pro udržení pozornosti čtenáře naprosto klíčové. Text by však potřeboval pečlivější redakci, protože se v něm objevují pravopisné chyby, překlepy a stylistické neobratnosti, které zbytečně ruší jinak dobrý dojem. Také doporučuji více využívat pravidlo „ukazuj, nepopisuj“ (show, don’t tell), jelikož mnoho zásadních událostí je čtenáři pouze suše oznámeno, místo aby je postavy přímo prožily.
Celkové hodnocení:
Jde o neobyčejně nápadité a ambiciózní dílo, které v sobě skrývá obrovský potenciál pro skvělý sci-fi román. Ačkoliv text vyžaduje ještě dost redakční práce, uhlazení dějových linek a sjednocení tónu, tvé vypravěčské nadšení a schopnost vymýšlet originální koncepty jsou obdivuhodné. Nenech se odradit nutnými úpravami, máš velký talent pro budování světů a příběhů, které čtenáře zkrátka baví číst.