3. Deníky KGB
Nemohla jsem jít za KGB a přímo na ni vybalit otázku: Mami, víš, kdo je otcem Oskyho? Maminka byla hodně citlivá a o intimních otázkách jsme spolu mluvily jen málokdy, alespoň to tak mezi námi chodilo, i když nevím, po všech těch zjištění, asi to byla z její strany jen zástěrka. Táta asi taky nic nevěděl, leda by se mu kamarád Oskar svěřil, ale do toho bych nerada rýpala. To je pak, jako když hladíte bosou nohou hada. Zkusila jsem hledat. Jednou, když oba odešli z domu, prozkoumala jsem ložnici, máminu pracovnu, kůlnu i spíž, ale nikde žádný tajný deník ani žádné zápisky, které by mi mohly něco naznačit, nebyly. Až jsem našla na půdě bednu starých listin, dopisů a na dně zabalené do novin dva tlusté deníky. Okamžitě jsem je zabavila a dala vše do původního stavu, abych měla dost času se seznámit s jejich obsahem, než mamka (pardon – KGB) objeví jejich zmizení. Neodolala jsem a hned si sedla ve svém pokoji a začala číst. Co nutí lidi, že si své životní postřehy, zážitky a pocity zapisují? Zřejmě je to tím, že doufají v jejich dokončení a tak se tedy dá říct, že každý člověk je potenciálním spisovatelem. Někdo, nebo spíše většina píše jen do šuplíku. Leč chvála všem, kteří tak činí, protože díky jim bylo už odhaleno, zapsáno a dokončeno, spousta životních příběhů.
Z deníku KGB
Dnes jsem šla ulicí k domu, kam chodí na návštěvu ten krásný kluk Jarda, myslela jsem, že na něj třeba narazím, ale stal se mi děsný trapas. Uklouzla jsem na chodníku a natáhla se jako malá holka. V tu chvíli šel zrovna kamarád toho Jardy ven s košem a koukal mi pod sukni. Viděl mi skoro až do krku. Určitě jsem se červenala, ale když mi pomohl, byl celkem vtipný, jen lituju, že jsem se nezeptala na Jardu, jenže jsem byla tak rozhozená, že se ani nedivím.
Začetla jsem se do prvních stránek a vypadalo to podivně. Jako by ten, do koho se moje mamka zabouchla, nebyl můj táta, ale nějaký Jarda. Uslyšela jsem rodiče, jak se vracejí domů a tak jsem schovala deníky a šla je přivítat. Poznali na mě, že jsem roztěkaná, ale vymluvila jsem se na bolení hlavy a po večeři jsem hned zalezla do postele a četla dál.
Z deníku KGB
…Potkala jsem ho!!! A mám RANDE!! Dnes jsem na náměstí potkala Jardu a prohodila s ním pár slov. Pozval mě na limonádu a choval se, prostě výborně. Konečně jsem ZAMILOVANÁ. Je skvělý a má přehled. Ví snad všechno a je okouzlující. Mám přijít zítra v pět ke kinu. Panebože, asi omdlím. Zítra mámě ukradnu tu růžovou halenku, jednou jsem si jí zkusila a moc mi sluší…
…Hajzl, nepřišel, čekala jsem tam do sedmi. Všichni chlapi jsou stejní. Slzy se mi derou do očí, ale tak to ne!!!…
…Zašla jsem do špajzu, kde má táta schovanou slivovici a obrátila do sebe vzteky pár loků. Bylo to, jako bych dostala ránu elektrikou….
…Dnes jsem se probudila v posteli toho kamaráda Jardy, ani nevím, jak jsem se tam dostala. Jmenuje se Martin a je celkem milý, ale můj idol to zrovna není…
Zavřela jsem deník a zhasla světlo. Tak seznámení našich byl omyl, když KGB pásla po nějakém Jardovi. Druhý den jsem před spaním vyndala deníky a četla dál.
Z deníku KGB
…Potkala jsem Jardu. Vymlouval se na tohle a támhleto a bylo mi jasný, že na něj není spoleh. Natruc jsem mu pověděla o Martinovi a demonstrativně odešla. V duši mi však praskaly švy. Stále jsem z něj roztřesená. Něco mezi námi jiskří…
…Letíme do Ameriky, v letadle jsme se poprvé s Jardou milovali na záchodě. Měla jsem co dělat, abych nekřičela rozkoší. Martin nic nezpozoroval….
Pane bože, on je to ten Jarda, který je zároveň tátou Oskyho!!! Ihned jsem se spojila na internetu s Oskym. Řekl, že je to možné, ale nevěděl nic určitého. Poté jsem zase chtěla číst, když tu se dole v hale ozvaly nějaké hlasy. Schovala jsem deníky do své tajné skrýše a sešla dolů. Přijel strýček Jožka. Bydlel u nás týden. Měl dovolenou a za těch pár dní jsem se mu musela věnovat a na deníky mi nezbyl čas. Když odjel, měla jsem tolik učení na zkoušky, že jsem na ně skoro zapomněla.
Hlasité předčítání