Proud lidí vystupoval z lodi. Jeden turista za druhým. Měli na sobě havajské košile a klobouky. Zubili se, tvářili se nadřazeně. Samý zbohatlík, který se přijel jen schovat do místních luxusních hotelů a opálit do ruda na hlídané pláže.
Mezi posledními se objevila rodina se dvěma dětmi. Postarší muž, jako ostatní na hlavě klobouk a mezi zuby tlustý doutník. Žena se tvářila nepřítomně. Byla o poznání mladší než on. Jen chabým hláskem se snažila umírnit děti, které poskakovaly po molu. Kluk, asi dvanáctiletý sebral portýrovi čepici a běhal po molu sem a tam. Holka, mladší, ta se tomu smála a plivala do moře. Portýr nakonec kluka chytil a vytrhl mu čepici, načež na něj muž zvedl hlas, že je na jeho dítě příliš hrubý. A tak se portýr omluvil a zmizel v lodi.
Přiblížili se k Richiemu, který na molu čekal, až všichni odejdou.
„Hele. Tady máš tři dolary, vem tyhle kufry a dones nám je do auta,“ řekl muž Richiemu.
„Pardon. Já tady nepracuju.“
„Ale to mě vůbec nezajímá. Jsi černoch? Jsi. Tak tady máš prachy a makej.“ Nacpal mu do jedné ruky bankovky a do druhé kufr, až musel Richie ten svůj položit.
„Já jsem cestující.“
„To ti tak budu věřit,“ řekl a otočil se na svou manželku a její prázdný výraz. „Kornélie, věřila bys tomu? Prý je tenhle zlodějská černoch cestující,“ rozesmál se.
Richie si vzpomněl na slova Steva, který mu radil, aby si koupil jiné oblečení.
„Ale já nejsem žádný zlo…“ nedořekl Richie, protože syn toho muže zakopnul a spadnul z výšky mola rovnou do vody.
„Proboha! Neumí plavat! Dělejte někdo něco!“ zaječel muž.
Jenomže kolem dokola už nikdo nebyl. Portýr zmizel v lodi, dcera se křečovitě chytila její mámy a muži vypadl doutník z úst.
Richie spatřil, jak se dítě plácá, loká si vody a mizí pod hladinou. Podíval se na jeho otce, který tam jen bezmocně postával. Richie nikdy neplaval, ale jeho dobrá duše rozhodla za něj. Skočil do vody rovnou za klukem. Letěl vzduchem. Nadechnul se. Uviděl honosný trup lodi, na kterém bylo napsáno Hope.
Pod vodou máchal rukama, až zachytil dětskou ruku. Přitáhl jej k sobě a postrčil ho nad hladinu. Kluk se zachytil kůlu mola, který mizel do hlubin, zatímco Richieho plíce zalívala voda. Ještě naposledy se vynořil, ale nepodařilo se mu zavolat o pomoc. Všiml si jen, jak rodina ječí na svého syna, aby se pevně držel. Nikdo z nich se nesnažil zavolat pomoc Richiemu.
Jeho tělo zmizelo. Ale duše ne. Ta konečně dorazila do místa, po kterém toužil. Tam, kde nepotřeboval peníze. Tam, kde už nenarazil na zlo. Tam, kde mračna nezmáčejí ničí prádlo.
Nápad – ★★★★☆
Příběh má velmi silnou a nosnou myšlenku, která skvěle graduje až k tragickému, ale poetickému konci. Kontrast mezi drsnou realitou chudinského prostředí a snovým ideálem ‘Zionu’ funguje na výbornou a dodává textu hloubku. Závěrečná oběť pro dítě arogantního turisty je silným morálním mementem, i když samotná zápletka s přepadením působí trochu jako žánrové klišé.
Atmosféra – ★★★★★
Tady text naprosto exceluje, protože se ti podařilo jamajské prostředí vykreslit neuvěřitelně živě a autenticky. Vůně marihuany a staré kůže v Rolls Roycu, horké slunce, reggae hudba i všudypřítomný prach čtenáře okamžitě vtáhnou do děje. Emoční přechod z bezstarostné projížďky do šokujícího násilí a následné tíživé melancholie je zvládnutý na jedničku.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a dialogy díky použití slangu působí přirozeně a uvěřitelně. Akční scéna s přepadením by si ale zasloužila zpřehlednit, chvílemi je matoucí, kdo přesně co dělá a jak se Richie dostal k řízení. Objevují se také stylistické neobratnosti a chyby (např. špatné použití zájmen jako ‘chytila její mámy’ místo ‘své mámy’), ale příběh jako celek plyne velmi dobře a udrží pozornost.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a emotivní příběh s krásným přesahem, který ve čtenáři zanechá silný dojem. Máš zjevný talent pro budování atmosféry a práci s prostředím, což je pro spisovatele obrovská výhoda. Pokud do budoucna zapracuješ na přehlednosti akčních scén a pečlivější korektuře textu, budou tvá díla naprosto skvělá. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co předat!