„Je to moje tělo!“ křičel Tluka, zatímco dělal padesátý dřep, protože mu Výbor odepřel endorfiny, dokud nesplní denní normu. „Mám svobodnou vůli!“
„Svobodná vůle je jen iluze tvořená chaotickou fluktuací hormonů,“ oponoval Výbor suše. „A vaše fluktuace byly katastrofální. Neustále jste nás ohrožoval kortizolovými bouřemi kvůli naprostým banalitám. Vaše rozhodovací procesy byly neefektivní. Proto jsme se rozhodli převzít exekutivu.“
Postupem času se Tlukův život radikálně změnil. Přestal pít kávu. Začal chodit spát přesně ve 22:00. V práci podával neuvěřitelné výkony, protože kdykoliv měl čelit stresové situaci, Výbor mu do krve napumpoval precizně odměřený koktejl oxytocinu a beta-blokátorů. Stal se nejúspěšnějším auditorem v sektoru. Kolegové obdivovali jeho zenový klid a zářící pleť. Ženy, které ho dříve přehlížely, nyní přitahovaly jeho feromony, které měchovci optimalizovali pro maximální sociální úspěch – koneckonců, osamělý hostitel je náchylný k depresím, a deprese zpomaluje peristaltiku.
Přesto Tluka uvnitř trpěl. Jeho ego, ta malá, ustrašená část jeho mysli, která ještě patřila jemu, se zmítala v kleci z dokonalého biochemického štěstí. Byl loutkou, ovládanou zevnitř tisíci mikroskopickými byrokraty, kteří o něm hlasovali v parlamentech jeho dvanácterníku.
Jednoho večera, když seděl ve svém luxusním bytě, popíjel vlažný zelený čaj (na příkaz Výboru) a četl si poezii (Výbor zjistil, že jambický pentametr rezonuje s jejich trávicími cykly), se rozhodl k poslednímu, zoufalému aktu vzdoru.
Vstal, došel do koupelny a otevřel lékárničku. Vzadu, za přírodními doplňky stravy, ležela stará, zapomenutá lahvička průmyslového bělidla. Tluka ji popadl. Ruka se mu třásla. Výbor okamžitě zaregistroval změnu tepové frekvence a spustil alarm.
„Pane Tluko, co to děláte? Odložte tu substanci. Je to vysoce korozivní! Zničíte náš ekosystém! Zničíte sebe!“
„Raději mrtvý a svobodný, než být chodícím teráriem!“ zasyčel Tluka a odšrouboval uzávěr.
Následovalo ticho. Ticho tak hluboké, až Tlukovi zalehlo v uších. A pak se Výbor pro vnitřní stabilitu nezachoval jako parazit, ani jako léčivo. Zachoval se jako politik, který čelí teroristické hrozbě.
„Dobrá,“ zazněl hlas v jeho hlavě. Nebyl už chladný. Byl temný. „Zastavujeme produkci serotoninu. Zastavujeme dopamin. Zastavujeme endorfiny. Otevíráme stavidla pro substanci P, mediátor bolesti. Aktivujeme centra strachu ve vaší amygdale. Vítejte ve svém vlastním pekle, Aloisi.“
Úder byl okamžitý. Tluka upustil lahvičku do umyvadla. Svět ztratil barvu. Zaplavila ho hrůza tak absolutní, tak ontologicky zdrcující, že padl na kolena. Cítil se, jako by padal do bezedné propasti, obklopen démony z vlastních nočních můr. Každý nerv v jeho těle hořel chladným ohněm. Plakal, slintal, drásal kachličky na podlaze.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad je naprosto brilantní a neotřelý. Skvěle jsi vzal reálný vědecký základ a přetavil ho do mrazivé, a přitom absurdně vtipné sci-fi povídky. Motiv parazitů, kteří si z hostitele udělají byrokraticky řízený stát, je originální a má obrovský potenciál, který jsi beze zbytku vytěžil.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra textu je vynikající, plynule přechází od lehké satiry až po tísnivý psychologický body-horror. Skvěle se ti podařilo zachytit Tlukovu bezmoc a postupnou ztrátu svobodné vůle, což ve čtenáři vyvolává silné emoce a mrazení v zádech. Závěrečná scéna s biochemickým mučením a následnou falešnou euforií je nesmírně působivá a dokonale vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★★
Tvůj styl psaní je velmi vyzrálý, text je neuvěřitelně čtivý a má výborné tempo. Slovní zásoba je bohatá a přesně sedí k byrokratickému a vědeckému tónu povídky, dialogy s ‘Výborem’ jsou břitké a inteligentní. Po gramatické i stylistické stránce je text velmi čistý, nenašel jsem žádné rušivé chyby, což jen umocňuje skvělý čtenářský zážitek.
Celkové hodnocení:
Jedná se o mimořádně zdařilou povídku, která by se neztratila ani v profesionálním sci-fi magazínu. Dokázal jsi skloubit humor, vědu a horor do jednoho kompaktního, fungujícího celku. Jen tak dál, máš obrovský talent a tvé psaní má jiskru, která čtenáře nutí hltat každé slovo.