Vrátil se k pultu a vyměnil vindaloo za ovesnou kaši. Nevolnost okamžitě ustoupila a nahradil ji hřejivý příval dopaminu. Tluka jedl kaši a po tvářích mu tekly slzy bezmoci. Chutnala mu jako ambrózie.
O týden později se komunikace prohloubila. Měchovci zjevně zmapovali jeho bloudivý nerv a zjistili, že dokážou překládat své chemické signály do Tlukova vnitřního monologu.
„Vážený pane Tluko,“ ozvalo se mu v hlavě, když zrovna seděl na toaletě. Hlas neměl barvu ani tón, byl to spíše shluk sémantických konceptů, které se mu skládaly přímo ve vědomí. „Omlouváme se za narušení vašeho soukromí, ale považovali jsme za nutné navázat přímý diplomatický kontakt. Hovoří k vám Výbor pro vnitřní stabilitu.“
„Já jsem se zbláznil,“ hlesl Tluka nahlas a chytil se za lysou hlavu. „Mám schizofrenii. Varga mi předepsal halucinogeny.“
„Ujišťujeme vás, že vaše kognitivní funkce jsou v optimálním stavu. Dokonce jsme vám mírně zvýšili přísun neurotrofního faktoru, abyste tuto konverzaci lépe zpracoval. Jsme vaši měchovci. Nebo, jak se sami nazýváme, Občané Velké Trubice.“
Tluka zíral na kachličky před sebou. „Vy… vy umíte mluvit? Vždyť jste červi! Jste geneticky upravení paraziti!“
„Termín parazit považujeme za pejorativní,“ odvětil Výbor chladně. „Preferujeme označení ‘symbiotičtí manažeři mikroklimatu’. A co se týče naší inteligence – jeden náš jedinec má nervovou soustavu o třech stech neuronech. Ovšem je nás tu tři sta tisíc. Jakmile jsme se propojili přes vaši střevní stěnu, vytvořili jsme distribuovanou neuronovou síť. Váš trávicí trakt je nyní v podstatě biologický superpočítač. Mimochodem, máte mírný nedostatek hořčíku. Už jsme zahájili syntézu, ale doporučujeme jíst více mandlí.“
Alois Tluka strávil následující dny v hluboké existenciální krizi. Pokusil se navštívit doktora Vargu, ale pokaždé, když vzal do ruky komunikátor, aby sjednal schůzku, zaplavila ho vlna tak těžké letargie, že nebyl schopen vytočit číslo. Výbor pro vnitřní stabilitu zjevně uvalil embargo na jakékoliv pokusy o dehelmintizaci.
„Musíte pochopit naši pozici, pane Tluko,“ vysvětlovali mu červi trpělivě, zatímco ho nutili dělat dřepy v obývacím pokoji. Zjistili totiž, že mírná fyzická aktivita zlepšuje průtok krve do jejich kolonie. „Vy jste náš vesmír. Jste naše planeta, naše biosféra. Když vy jste ve stresu, my zažíváme globální oteplování. Když pijete alkohol, je to pro nás toxický déšť. Dlouho jsme vás pozorovali a dospěli jsme k závěru, že jako bůh tohoto vesmíru jste naprosto nekompetentní.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad je naprosto brilantní a neotřelý. Skvěle jsi vzal reálný vědecký základ a přetavil ho do mrazivé, a přitom absurdně vtipné sci-fi povídky. Motiv parazitů, kteří si z hostitele udělají byrokraticky řízený stát, je originální a má obrovský potenciál, který jsi beze zbytku vytěžil.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra textu je vynikající, plynule přechází od lehké satiry až po tísnivý psychologický body-horror. Skvěle se ti podařilo zachytit Tlukovu bezmoc a postupnou ztrátu svobodné vůle, což ve čtenáři vyvolává silné emoce a mrazení v zádech. Závěrečná scéna s biochemickým mučením a následnou falešnou euforií je nesmírně působivá a dokonale vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★★
Tvůj styl psaní je velmi vyzrálý, text je neuvěřitelně čtivý a má výborné tempo. Slovní zásoba je bohatá a přesně sedí k byrokratickému a vědeckému tónu povídky, dialogy s ‘Výborem’ jsou břitké a inteligentní. Po gramatické i stylistické stránce je text velmi čistý, nenašel jsem žádné rušivé chyby, což jen umocňuje skvělý čtenářský zážitek.
Celkové hodnocení:
Jedná se o mimořádně zdařilou povídku, která by se neztratila ani v profesionálním sci-fi magazínu. Dokázal jsi skloubit humor, vědu a horor do jednoho kompaktního, fungujícího celku. Jen tak dál, máš obrovský talent a tvé psaní má jiskru, která čtenáře nutí hltat každé slovo.