Moran ukázal prstem a hlas se mu třásl i přes snahu o klid:
„Vidíš, Oldys? Mluvíš o Smrti – a právě přichází. Tak se jí zeptej, pro koho přišla, hm? Na to už odvahu nemáš!”
6. Smrt přichází?
Na palubě zavládlo ticho. Všichni zírali na vychrtlou, shrbenou ženu v černém plášti. V jedné ruce svírala berlu, vlasy měla bílé, řídké a rozcuchané. Její oči vystupovaly z lebky jako dvě vyboulené perly, lícní kosti vrhaly hluboké stíny a scvrklá pusa spolu s úzkým nosem jí dodávaly tvář Smrti.
A za ní klopýtal starý věštec – ten samý, co obrovi pověděl o třetím klenotu věčnosti. Všichni tušili, že právě on je klíč k celé výpravě.
Moran vyrazil vstříc oběma postavám, hlasitě je vítal, jen aby přehlušil šum hrůzy, který probíhal davem. Posádka si oddechla, když si uvědomila, že Smrt ještě neukázala na žádnou oběť. Hlasy se vracely, bubny, smích i křik námořníků se znovu rozběhly jako bouřlivá řeka.
Norman, pořád ještě bledý, popadl od staré pirátky flašku a lokl si. Zakroutil hlavou a zahučel:
„Ty už s tou smrtí přestaň, jo?”
Pirátka ho probodla pohledem, víc uražená než vyděšená:
„Hele, starouši… je lepší mít ji před očima, nebo rovnou na jazyku, než někde v zádech.”
Zavrávorala pryč a Norman si jen klepl do čela.
„Ožrala jedna bláznivá. Už mluví nesmysly. Radši ji neposlouchej,” zamručel směrem ke mně a posadil se k prostřenému stolu. Jeho hulákání se mi zarývalo do spánků, až jsem si přála, aby se objevil někdo jiný.
A opravdu – když se mezi námořníky konečně vynořila obrovská černá postava Ínemaka, na chvíli jsem byla dokonce ráda…ale jen chvíli. Nechal mě sednout vedle sebe, dovolil mi být u zahajovací řeči i u vyplutí. Pak mě odtáhl do své kajuty, uložil mě a poručil abych spala, hned na to odešel a zamkl mě tam…
Ležela jsem na posteli ve tmě. Spát mi nešlo, přepadl mě smutek a nevydržela jsem tu jen tak ležet. Po chvíli jsem začala bušit do dveří.
„Ínemaku, pomoc!”
Dlouho se nic nedělo, než se jeho kroky přiblížily. Odemkl, rozrazil dveře a zahřměl:
„Měl jsem tě raději zamknout do nepropustné truhly, než se tu s tebou zlobit!”
Zakroutila jsem hlavou a připomněla:
,,Vždyť ti nešla otevřít a pak jsi truhlu rozbil!”
Ínemak se na to ušklíbl:,,Pro tvoje pobavení, co?”
Zvedla jsem hlavu a zaprosila:
„Proč tu musím být sama? Nech mě být nahoře s tebou!”
Hlasité předčítání