Venku byl chladný vzduch, který mě bodl do plic. A tam – zčistajasna – Norman. Jeho vůz stál nedaleko, koně podupávali, a on mě chytil pevně za paži, než jsem stihla proklouznout dál.
„Tak daleko ti neutekla!” zařval na obra.
Když Ínemak přiběhl, byl rudý vzteky, oči mu planuly a jeho hlas zaduněl jako hrom, když křikl na Normana:
„A co ty tu chceš?”
5. Jedeme s Normanem
Norman zabručel, zatímco si utíral zpocené čelo do špinavého rukávu:
„Moran i stará Oldy jsou připraveni vyplout, můj pane. Máme dokonce všechny mapy pohromadě!”
Ínemak kývl, z hrdla se mu ozvalo hluboké, dunivé zabručení:
„Dobře. Tak tedy jedem, než si to rozmyslím.”
Norman se na něj ušklíbl:
„A vezmeš ji sebou, nebo…?”
Obr zavrčel, až se poblíž plaše stáhli dva strážní:
„Asi ji radši vezmu. Ta mizerná truhla nešla otevřít, Marmond je neschopa a s Ohynem ji tu nechávat nechci!”
Norman si odfrkl a uchechtl se:
„No! To by dopadlo, co?”
Pak mě postrčil k vozu. Nasedl vedle mě, zatímco obr se už už chystal vlézt za námi, ale nakonec si to rozmyslel. Jeho černý stín padl přes celý vůz, když řekl:
„Musím ještě něco vyřídit s Ohynem. Norman tě zatím odvede na loď a bude tě hlídat!”
Jeho hlas se mi zaryl do kostí a já si připadala spíš jako vězeň než jako spolucestující. Vůz zaskřípal, kola se dala do pohybu a my se kodrcali známou cestou směrem k přístavu.
Když jsme dorazili, ovanul mě ostrý vzduch moře. Moranova loď, temná a hrdá, se houpala na vlnách. Na palubě to dunělo povely, lana svištěla, muži tahali barely a sudy. Norman mě vedl po vratkém prkně nahoru.
„Co ta tu jako zase pohledává?” ozval se najednou hlas staré pirátky. Byla shrbená, se šátkem omotaným kolem hlavy, a oči jí jiskřily podezíravostí. zaštěrchala na Normana flaškou v ruce a zahučela:
„To nemyslíš vážně, že ji bereš sebou?”
Norman na ni zabručel:
„Pán ji bere sebou. Já jsem jen její hlídač!”
Došel k nám Moran – jeho krok duněl jako buben. Zasmál se a bez váhání mi na hlavu nasadil svůj starý pirátský klobouk. Voněl kouřem a mořem, vesele na mě promluvil:
„Tak, moje pirátko. Potřebovala bys i jiné šaty, co?”
Stará pirátka vrzavě odfrkla:
„No jo, tak ji tu dopřávejte, podle libosti. Stejně si pro ni brzo přijde Smrt – a ta vám vaše dary za ni nevrátí.”
Norman už otevíral pusu, aby jí vmetl něco zpátky, když se najednou celé osazenstvo paluby zarazilo. Hlasy utichly, lana přestala svištět, i rackové jako by odletěli. Všichni ztuhli, jejich tváře zbledly a oči se obrátily k přístavnímu molu.
Hlasité předčítání