Seděl jsem v čekárně snad celý den. Doktoři ve sněhobílých pláštích kolem mě procházely jako stíny a nikdo mi nechtěl nic říct. Za Katkou jsem měl přísný zákaz chodit, tak jsem jen seděl a čekal, dokud kolem mě neprošel starší doktor s brejličkami a pokročilou pleší. Hned jak jsem ho uviděl, vystřelil jsem ze židle jako dělová koule. „Doktore, víte něco nového?“ přešel jsem rovnou k věci. Doktor si mě trochu nechápavě prohlédl, ale pak pochopil. „Vy jste příbuzný té holčiny, co ji k nám před pár hodinami přivezly?“ ještě jednou si mě změřil pohledem. „No… Spíš něco jako její přítel,“ odvětil jsem trochu nejistě. Doktor si povzdychl a řekl; „Pojďte za mnou.“ Dovedl mě až do malé sterilní místnůstky, kde se nacházely dva rentgenové snímky. „Vidíte tohle?“ řekl a ukázal na rozsáhlé skvrny v oblasti žaludku. „To je rakovina. Bohužel už byla v příliš pokročilém stavu.“ „Počkat! Byla? Co tím chcete říct?“ vytřeštil jsem na něj oči nevěřícně a doktor si zase povzdechl. „Vaše přítelkyně i přes snahu o léčbu dostávala záchvaty. Nebyly až příliš časté, ale o to intenzivnější byl jejich dopad. Ten poslední, kterého jste byl svědkem už na ni byl příliš.“ „Chcete říct…?“ „Je mi líto.“ S těmito slovy odešel a já zůstal nehnutě stát jako opařený. To není možné, říkal jsem si v duchu neustále dokola. Cítil jsem, jak se kdesi hluboko ve mně něco zlomilo. Něco uvnitř mě zemřelo spolu s ní.
*
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Zápletka o plachém chlapci a výstřední dívce, která mu ukáže krásy světa a následně tragicky zemře, je v literatuře poměrně častým klišé. Přesto jsi do příběhu dokázal vnést velmi zajímavý prvek magického realismu a snových vizí, což textu dodává hlubší duchovní přesah. Myšlenka, že sebevražda není řešením ztráty, ale naopak překážkou k opětovnému shledání, je velmi silná a dává příběhu nosnou a originální pointu.
Atmosféra – ★★★★☆
Emoce a nálada jsou rozhodně tvou silnou stránkou, text dokáže čtenáře velmi rychle vtáhnout do děje. Krásně se ti daří budovat kontrast mezi šedivou, depresivní realitou všedního dne a barvitým, magickým světem Kateřiny. Pocity smutku, beznaděje i následné katarze v závěru působí uvěřitelně a dokážou ve čtenáři silně rezonovat.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je velmi čtivý, má plynulé tempo a dokáže udržet pozornost od začátku až do konce. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírnému patosu a některé dialogy by snesly přirozenější, civilnější tón. V textu se objevují pravopisné chyby (zejména shoda přísudku s podmětem, např. ‘pohůnci házely’, ‘doktoři procházely’) a chyby v interpunkci, ale nenech se tím odradit, protože tvůj cit pro plynulost vyprávění to hravě vyvažuje.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi dojemný a procítěný příběh, který ukazuje tvůj velký talent pro vyprávění a práci s emocemi. I když stavíš na známějších motivech, dokázal jsi jim vtisknout vlastní, osobitou tvář a dovést děj ke smysluplnému a nadějnému poselství. Pokud do budoucna zapracuješ na gramatice a zkusíš se vyhnout některým žánrovým stereotypům, tvé psaní se posune o obrovský kus kupředu. Jen tak dál, máš v sobě velký spisovatelský potenciál!