Konečně cítil, jak se tělo dalo do pohybu a najednou to šlo samo. Ze zvědavosti se nahnul přes okraj kufru. Randy za ohromného oblaku prachu žuchnul do hromady všeho možného a vyděsil přitom hejno racků, které se zvedlo ze skládky.
„Sorry, chlape, nedals mi na vybranou. Nebyls dobrej člověk, nechť je ti skládka lehká,“ pronesl Dave pohřebně a pokřižoval se.
Za Randym letěl i jeho rozbitý telefon a vražedná zbraň. Dave zevnitř zavřel kufr a s námahou se přesunul opět na místo spolujezdce.
„Padáme,“ oznámil.
Vanessa si byla jistá, že tohle ještě nebyl konec. Že se všechno začalo pěkně sypat a pokud se bude Dava dále držet, něco ji zas co nevidět zavalí.
„A nebude ho někdo hledat?“ zeptala se s obavou.
„Toho?“ uchechtl se pohrdavě.
Vanessa se zamračila. Chyběl jí ňouma Dave.
„Ten nebude chybět ani…,“ vykulil oči a zprudka se nadechl. „Mindy!“
Vanessa bolestně zavřela oči a křečovitě zatlačila víčka. Jak jinak. Sbohem normální živote. Vítej stará známá kopo hnoje.
Opřela se loktem o rám postranního okýnka a silně promnula čelo. „Kdo je, sakra, ta Mindy?“ vysoukala zlostně.
Mávnul rukou ve vzduchu. „Taková feťácká ku…,“ nedokončil, když pohlédl na Vanessu a vzpomněl si na její začátky.
Zakroutil hlavou, až ho jeho dlouhé vlasy v culíku lehce proliskaly. „Není to moc příjemná holka. Jejího bejvalýho prej zastřelili,“ zarazil se. „Někdo už by ty frajery měl snad varovat,“ neodpustil si.
Vanessa pohoršeně nadzvedla obočí. Neměla zrovna náladu na nemístné fórky.
„Dřív měla nějaký prachy, ale jak potkala Randyho, tak to šlo do kopru. Myslím, že něco dluží. Ta má svejch starostí dost, za poldama nepůjde,“ snažil se uklidnit situaci.
Vanessa pohlédla Davovi zpříma do očí. „Vyčítala jsem si, co se ti stalo, a chyběls mi.“
Dave byl z náhlého obratu nálad ohromený. Přesně tohle chtěl slyšet. Radostně se zakřenil od ucha k uchu.
„Díky, taky jsi mi strašně…,“ nestihl dokončit.
„Ale teď se těším, až tě vysadím někde hodně, hodně daleko, a doufám, že už tě nikdy v životě neuvidím!“
Úsměv se z pohublého obličeje rychle vytratil.
***
Trvalo to sotva pár týdnů, kdy se Vanessa snažila žít a dělat jakoby nic. V porovnání se vším tím svinstvem, které se pokoušela zapomenout, byla mrtvola na skládce docela banalitou. Nikdy žádného Randyho neviděla. Žila poctivě a spořádaně. Každý den chodila do špatně placené práce, stejně jako většina zbytečných lidí v tomhle přeplněném městě.
