Dole nebylo nic čisté. Ale dole jsem už nebyla.
Pak přišlo čekání, a to my umíme. Šedesát šest milionů let je dlouhá doba i pro nás. Rada se několikrát vyměnila. Ohelt odešel do toho, čemu říkáme ústup a co vy byste asi nazvali smrtí, kdybyste byli upřímní. Vaar se stal předsedajícím a k mému překvapení se naučil smát. Já zůstala pozorovatelkou. Nikdo jiný o to místo nestál a já jsem měla pocit, že někdo musí dohlédnout, jak se ta sázka vyvine. Dluhy se mají sledovat až do konce.
Vyděšená zvířátka s dlouhými čenichy vylezla z nor. Zjistila, že den je volný, a zabrala ho. Zvětšila se, rozrůznila, vylezla na stromy a zase slezla. Jedna linie se postavila na zadní, prohlédla si savanu a začala házet kameny. Pak je začala opracovávat. Pak rozdělala oheň a dívala se do něj dlouho, déle, než bylo nutné.
A potom, jedné noci, na kopci nad mořem, se jeden z nich podíval na hvězdy a já jsem věděla, že se ptá. Nevím, jak jsem to poznala. Neměla jsem k tomu žádný přístroj. Jen držení těla, jen to, jak dlouho se nehýbal. Vaar mi později spočítal, že jsme vyhráli sázku se čtyřmi procenty. Řekla jsem mu, že na tom nezáleží. Neuvěřil mi, protože matematici nikdy nevěří, že na něčem nezáleží.
Teď stavějí dalekohledy. Posílají do tmy signály, plné prvočísel, hudby a obrázků nahých postav, které mávají. Jsou hluční, nesnesitelní, rozporuplní a nádherní. Válčí kvůli kouskům země, které z oběžné dráhy ani nejsou vidět. Píšou básně o lásce a zároveň vynalézají stále lepší způsoby, jak se navzájem zabíjet. Ptají se proč a nikdy nejsou spokojení s odpovědí. Je to přesně to, co jsme chtěli. Je to mnohem víc, než jsme si přáli.
Před nedávnem jeden z jejich vědců vyhrabal v pouštní skále lebku opeřeného lovce, drobného, s velkými očnicemi. Pojmenovali ho složitým latinským jménem. V jakémsi muzeu ho postavili do vitríny a děti se na něj chodí dívat. Jedno dítě, viděla jsem to, se k té kostře přitisklo nosem na sklo a zeptalo se matky, jestli se tenhle tvor taky díval na hvězdy.
Matka řekla, že asi ne. Že to byla jen zvířata.
Zapnula jsem tehdy překladač, poprvé po šedesáti šesti milionech let, jen abych slyšela to dítě ještě jednou. Pak jsem ho vypnula a dlouho seděla u okna lodi.
