Povídka

Povedený mejdan
Četba díla zabere cca 22 min.

Jakmile se ocitli venku, Šulc se zatvářil tvrdě a zašeptal: „Ty vole, chybělo málo a už bych mu jí natáhnul!”

„Ty krávo, já taky!” pokýval hlavou Fuckie. „V takovejch chvílích se musím opravdu hodně ovládat, abych nevylít!”

„Moje řeč,” přidal se Pšenda, jemuž očividně otrnulo. „To jsem tuhle srazil pěstí matku i s dcerou…”

Sotva to vypustil z úst, zamyslel se, podrbal se na hlavě a vyhrkl: „Tak to nebylo. To jsem omylem smíchal dvě historky.”

„Tak já už půjdu domu,” řekl Šulc.

„I já,” souhlasil Jiří.

„Jo, jde se,” přidal se Fuckie.

Všichni čekali, že se ozve Ludvík, ale ten se už s nimi dávno nebyl. Pohrávaje si s kružítkem, odskotačil bez rozloučení na tramvaj a odjel.

„Ale dobrá akce to byla,” připustil Pšenda.

Ostatní přikývli a začali se rozcházet do svých domovů.

„Takovejch víc!” zakřičel ještě Šulc. „To budou zejtra kluci ve škole mrkat, až budeme vyprávět, jak jsme supr zachlastali!”

Pak se rozešli a ozvěny jejich kroků se vpily do ulice velkoměsta.

O autorovi

Smrk

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Hamajda
Člen
8 let před

Asi bych pořád neopakoval, jak je Šulc zkušený, ale je to dobrý, podobnejch večírků jsme všichni zažili:)

Václav IV.
Host
Václav IV.
9 let před

Bomba. Tohle mě fakt pobavilo. Pěkně a vtipně napsané.

Velikost textu
5/5 (3)

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
5/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

5/5 (3)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
  Vystoupil z taxíku. Spatřil, jak sousedka zápolí s jeho psem. Ten se nakonec nadšeně vysm...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Tramvaj číslo 22 se sunula ranním městem jako unavený had. Všichni se tvářili, že neexistují. S...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Poslední dny se mi vynořují vzpomínky jedna za druhou. Jako by se předháněly, která z nich mě z...
Odpuštění  není o tom ...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Na lavičce u starého pískoviště seděla paní Kovářová, pan Novotný a mladý architekt jménem...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Ráno bylo provoněné jarem. Chladivý vánek provázel zářivý východ slunce za vyvýšeninou Mrázo...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku