Klobásky
Raz sa mi stalo, pacientom som niesol v nádobách na obed jedlo z kuchyne. Oproti mne kráčal do dôstojníckej jedálni plukovník, náš najvyšší veliteľ. Tesne pri ňom, som podľa vojenského poriadku, kývol hlavou na pozdrav. Poriadok prikazuje v podobných situáciách, ak vykonávate nejakú prácu a máte zamestnané ruky, vykonať pozdrav kývnutím hlavou. Omyl! Veliteľ prešiel popri mne, ja som stihol urobiť pár krokov, keď ma zrazu zozadu zasiahla akoby dávka zo samopalu. Otočil som sa k plukovníkovi a jeho krik mi svietil ako výstrely ostrými pred očami.
„Vojačik, vy neviete zdraviť? Kto ste, kde slúžite?“ Pálil do mňa ako na terč. Nádoby mi po tomto útoku vypadli z rúk, pravica na salutovanie vystrelila ako šíp, telo sa napol ako stĺp. Chvíľu ma masíroval otázkami, ako bolo na zdravotnej škole a podobne. Na to rýchlo odišiel. Uff, uľavilo sa mi, bolo to len tak tak, táto streľba ma nezabila, žijem! Na druhý deň ráno ma volali k plukovníkovi. Beda mi, po včerajšku schytám určite ostré, bude po mne! S týmito pocitmi som vošiel na veliteľstve do jeho kancelárie. Tam mi podáva vojenskú aktovku do rúk, cestovný príkaz nasmerovaný do iného okresu, kde býva a budú ma tam čakať. Vysvetlil, ako zo stanice prídem na určenú adresu a už opúšťam jeho priestory. Nesúc aktovku s nákladom chodbami veliteľstva, šírila sa za mnou neviditeľná lákavá clona s vôňou údenín. Toto by som zvládol, ale ťažšie ma čaká na chodbách ošetrovne. Tento provokatívny vojenský materiál veľmi rýchlo oznamoval mazáckej svorke, že ma treba odzbrojiť. Čo to máš, čo nesieš, ukáž, daj! Jediná obrana bolo plukovníkovo meno a jeho rozkaz. Oslobodil ma náčelník ošetrovne, no aj ten po chvíli pýtal výkupné. Opäť som sa bránil plukovníkom, pomohlo. Keď som dorazil na miesto určenia, dvere mi otvorila víla, nádherné, sympatické dievča. Na okamih sa naše oči stretli a čas sa zastavil. Pozvala ma dnu a skúsila niečo ponúknuť, dal som si pohár vody. Z aktovky vytiahla jeden pár voňavých klobás a ponúka mi ich za moju službu. Odmietam. Odmenou mi bola táto chvíľa, pár minút s devou, ktorá rozjasnila moje vnútro a čas na chvíľu zmenil kaki na žiarivo zlatú.
Nápad – ★★★★★
Námět je neuvěřitelně silný, protože vychází ze skutečných, syrových zážitků, které čtenáři doslova otevírají oči. Závěrečné odhalení finančního podvodu dává celému utrpení a šikaně nový, mrazivý rozměr, čímž text přesahuje běžné vojenské vzpomínky. Nosná myšlenka o ztrátě lidskosti a systémovém zlu je podána velmi úderně, originálně a naprosto autenticky.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a místy až fyzicky nepříjemná, což je u tohoto tématu obrovské plus. Dokázal jsi skvěle přenést na čtenáře pocity beznaděje, zimy, hladu i neustálého strachu z nespravedlnosti. Emoce, zejména v pasážích o brutálním napadení nebo záchraně zraněného vojáka, jsou hmatatelné a nenechají nikoho chladným.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý a plynulý, tvůj vypravěčský styl má přirozený spád a dokáže udržet pozornost i na takto obrovské ploše. Je však potřeba zapracovat na struktuře a chronologii, občasné odbočky a skoky v čase mohou čtenáře mírně zmást. V textu se nachází dost překlepů, chybějících čárek a podivných mezer před interpunkcí, což trochu ruší, ale vzhledem k síle obsahu to lze při dalších korekturách snadno napravit.
Celkové hodnocení:
Jde o neobyčejně silnou a odvážnou zpověď, která má obrovskou historickou i lidskou hodnotu. Přestože text potřebuje pečlivou redakční a jazykovou úpravu, tvůj talent vtáhnout čtenáře do děje a předat mu hlubokou emoci je nezpochybnitelný. Určitě v psaní pokračuj, protože tvé příběhy mají duši a zaslouží si být vyprávěny.