Rezavá princezna se usmála,otočila se a odešla. Moran se podíval na Normana:
„Jestli si to obr rozmyslí, záleží hlavně na tobě.”
Norman na to nesouhlasně zabručel:
„Ty víš sám nejlíp, na kom to doopravdy záleží,”Moran se jen zhluboka nadechl.
„Tak se tu uzdrav. Ať jsi zítra fit.”
2. S Moranem
Moran mě vzal pod paži a odvedl pryč. Když jsme vyšli z léčírny, úlevně si povzdechl.
„Tak snad to zítra proběhne v klidu, co?“
Kývla jsem. „Snad jo,“ odpověděla jsem a podívala se na něj.
On se zastavil a pohlédl mi přímo do očí. „Co máš s tím Čaroměnem?“
„Nic,“ řekla jsem.
Nevěřícně se ušklíbl.
„Nepovídej, že nic.“
Chytil mě za ramena a naklonil se ke mně tak blízko, až se mi z jeho pohledu zatočila hlava. Pak mě vzal do náruče a zašeptal:
„Jsem rád, že zmizel. Doufám, že už se nikdy nevrátí!” Moran mě vzal na svoji loď,která kotvila v přístavním městě,blízko Normanova hradu,zeptal se:
,,Dám ti nové šaty?“
Tak jsem kývla a Moran zavolal na víly,aby mi donesly nové šaty. Byly zase bledě modré,moc se mi líbily a tak mi je víly pomohly převléct,pak se na mě Moran usmál,ukázal na stůl,byla tam křišťálová mísa s barevným cukrem a dovolil mi si vzít,kolik chci,tak jsem s toho byla překvapená a taky šťastná. Musela jsem Moranovi skočit kolem krku a dat za to pusu a on se smál,pak se zeptal:
,,Tak co spolu podnikneme?“
Pohla jsem ramenem a Moran se zasmál:,,Budem spolu jen tak odpočívat a pak se uvidí,co nás napadne.“
Tak jsem kývla a moc se mi líbilo být s Moranem,zaspala jsem u něho,v jeho objetí.
3. Norman zpívá hezkou písničku
Ze spánku mě vytrhlo podivné brnkání a hluboký, přísný hlas. Zněl sice zpovzdálí, ale zároveň až podivně blízko.
Moran už u mě neležel,vstala jsem a šla se po něm podívat.
Seděl u stolu na palubě,vedle něho Norman hrál na kytaru a zpíval takovou zvláštní písničku,líbila se mi a když dozpíval,zatleskala jsem mu a Moran mě uviděl,že jsem přišla a zeptal se:,,Co říkáš na Normanovu píseň?“ Norman protivně řekl:,,Ona na to nemusí říkat nic,nebyla pro ni!“
Moran Normana šťouchl:,,Přestaň být tak nepřátelský a zazpívej ji i pro ni!“
Norman zabručel:,,Kdybych věděl,že je tu s tebou,zůstanu raději v léčírně!“
Moran se na to s chutí zasmál:
,,A ona kdyby věděla,že se z léčírny jen tak přivalíš,jako velká voda a zahájíš tu koncert,věř,že by mi utekla před tebou dřív,než bys začal a to by byl malér,který by mi obr jen tak neprominul!“
Norman pokýval,zabručel:
,,No jo,zbabělá,ta nic jiného,než utéct nesvede!“
Moran mě stáhl k sobě na klín a ze smíchem prohlásil:
,,Kdyby to bylo,jak říkáš,tak u mě nesedí!“
Norman odfrkl:
,,Sám říkáš,že by ti přede mnou utekla,tak raději půjdu!“
Moran mě víc objal a zašeptal:
,,Řekni Normanovi,aby neodcházel a zůstal tu s námi!“
Hlasité předčítání