Na tohle téma, které vědělo celé město, bylo uvalené embargo, protože měli všichni strach, že by to muž nerozchodil. Už dávno jej přestala milovat. Už dávno ji přestali motýli zajímat, protože se na ně muž tolik upnul, až jí vyčítal i potenciální chybu, kterou by při chovu udělala. A tak nebylo zrovna obtížné padnou do objetí jiného muže, který měl pro ni pochopení, ba co víc, dokázal ji rozveselit i pouhým slovem.
„Co si to dovolujete! Má manželka je už deset let po smrti! Jak si to vůbec můžete?!“ zajíkal se slovy, ale z jeho tónu šla cítit bolest, která se drala na povrch. Ve skutečnosti to byli jen a jen motýli, kteří ho konejšili. Kteří mu nedovolili uvědomit si to, co už beztak dávno věděl. Skutečnost, že jeho anděl jej přestal milovat. Daleko dřív, než uvízla pod kapotou převráceného auta, když do ní narazil opilý řidič v BMW.
Přišel domů. Sednul si na postel a veškeré emoce, veškerou bolet, veškeré pocity, které vkládal motýlům na jejich barevná křídla, posedly tentokrát jeho nitro. A seděl, dokud slunce nezapadlo. A na rozdíl od umírající květiny pod náporem alkoholového odéru, v něm všechna zlost kvetla neuvěřitelnou rychlostí. Nakonec to nevydržel, s temnotou v pohledu vstal, odešel z bytu, ve sklepě vzal kanystr a rozešel se k motýlímu domu.
Funěl a stoupal do kopce mezi zahrádkářskou oblastí. Tma pomáhala ke slepotě vůči veškerému životu. Odemkl branku, otevřel kanystr a motýlí dům pečlivě obešel se zvuky cákajícího benzínu. Nakonec polil vstupní dveře, vytáhnul sirky a zapálil je. Oheň se rychle rozestoupil kolem dřevěného stavení a objímal jej a svíral, jako by to byl starý známý, kterého oheň už dlouho nespatřil.
Netrvalo dlouho a horko pálilo chovatele na kůži a žár vysoušel slzy tekoucí mu po tváři. A aniž by uslyšel volat o pomoc mladý pár, který se v tu chvíli v motýlím domě už neoddával znova lásce. Aniž by uviděl hořící motýly, kteří zpoza vznícených prken vyletovali jako světlušky do noci a umírali za letu, sednul si na zem a truchlil. Truchlil po svém šťastném životě. Truchlil po své lásce, kterou ztratil. Truchlil po motýlech, kteří mu byli vzácnou útěchou.
Když jej pak našel ležet s výrazem naprostého zešílení první hasič, uslyšel jen, jak muž tiše opakuje: „Mrcha jedna.“ Jinak nic. Jinak už nikdy víc nepromluvil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Samotný námět je neuvěřitelně silný, originální a má až anticky tragický přesah. Propojení křehkého světa motýlů s hlubokým traumatem hlavního hrdiny a nešťastnou náhodou v podobě rozlitého vína funguje naprosto skvěle. Závěrečný zvrat s požárem a nevědomou vraždou mladého páru dává příběhu mrazivou, ale dějově logickou tečku.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti mistrně vykreslit kontrast mezi krásou motýlího ráje a vnitřní temnotou stárnoucího muže. Čtenář doslova cítí vlhké teplo skleníku i tíhu hrdinova žalu, což textu dodává velmi silný emocionální náboj. K absolutní dokonalosti chybí jen trochu jemnější budování napětí těsně před samotným finále, aby byl přechod k destrukci ještě uvěřitelnější.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro popisy, díky čemuž se text čte plynule a dokáže čtenáře vtáhnout. Dialogy v květinářství však působí trochu zkratkovitě a melodramaticky, stálo by za to je více zcivilnit, aby nepůsobily nuceně. Dej si také pozor na občasné překlepy (např. ‘bolet’ místo ‘bolest’), interpunkci a zbytečně krkolomná souvětí, která občas zbytečně brzdí jinak skvělé tempo vyprávění.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a emotivně nabitý text, který ukazuje, že máš obrovský cit pro budování tragických příběhů s hlubší myšlenkou. Ačkoliv stylistika a dialogy budou vyžadovat ještě trochu péče a vypsání se, tvá schopnost pracovat se symbolikou je už teď na vysoké úrovni. Určitě v psaní pokračuj, máš velký talent vyvolat ve čtenáři silnou rezonanci a zanechat v něm dojem dlouho po dočtení.