„Není to jen tak nějaká chata. Vlastně se divím, že to tady neznáš. Ne jednou se o ní mluvilo, ale nikdo se tam prý nedostal.“
„Takže bychom měli raději jít. Určitě to tam má zabezpečené.“
„Ten starý blázen? To sotva,“ odseknul ledabyle.
Ještě nějakou chvíli trvalo, než se něco událo, ale nakonec chovatel přece jenom odešel. Šlo poznat, jak kulhá z toho, jak zase dlouho klečel a staral se o svůj ráj.
„Jdeme!“ řekl kluk a jeho milá ho nejistě následovala. Hravě přeskočil plot a pomohl jí, aby jej překonala také. V předklonu se dostali až ke dveřím. Podle toho, co odpozorovali, jim nedalo moc zabrat, aby našli klíč. Z mezírky mezi dveřmi k nim zevnitř doléhalo tlumené světlo.
„Opravdu tam nikdo není? Vždyť se tam svítí.“
„To ono musí,“ otočil se na ni, mrknul a dveře odemkl.
Vstoupili dovnitř přes gumovou ochranu, aby se motýli nedostali ven, a ocitli se v překrásné místnosti plné květin a poletujících skvostů, jaké do té doby ještě neviděli.
„To je krása!“ žasla úžasem a natáhla ruku. Netrvalo dlouho a jeden si na ni ihned sednul. Se zájmem sledovala, jak rozevírá a zavírá své obří křidýlka a loudí tykadly, jako by snad chtěl něco říct. Oba pozorovali každý kousek svého okolí a fascinovaně jeden přes druhého ukazovali na jedince, které zrovna objevili.
Kluk vytáhnul kapesní vývrtku a otevřel víno. Láhev si společně podávali a těšili se nádheře. Očividně se tenhle jeho nápad dočkal úspěchu, protože jej černovláska začala vášnivě líbat. Se vším smyslem, zatímco je motýli s údivem obletovali.
„Připadám si jako ve sladkém snu,“ zašeptala mu do ucha a jemně ho do něj kousla.
Povalil ji do hlíny. Oběma to bylo jedno. Pokračovali v topení se v jejich mladé lásce tak moc, že si nevšimli láhve, kterou vedle nich položili. Skrze povytažený korek víno vytékalo pod rostlinu, co byla tolik podobná malé palmě.
Zametli po sobě veškeré stopy, zaželeli, že přišli o víno, a po hodině se vykradli pryč. Položili klíč na stejné místo, přeskočili plot a zmizeli ve tmě.
A uběhl týden od chovatelovy návštěvy velkoobchodu s květinami. Babočky už ztrácely na síle a jen posedávaly. Už se ani nekrmily ovocem, už se ani neohřívaly. Musel je hledat v přítmí a ujišťovat se, že jsou ještě při životě. Květina mezitím dočista zemřela. Za to jeho vztek žil dál. O to víc, když nenalezl ani jedno z jejich vajíček.
„Tak co? Už to přišlo?“
„Pardon?“ zvedla dáma oči od časopisu.
„No přece moje květina! Ta, která zachrání Babočky!“
„A jo tahle!“ zazářila dáma, načež zazářil i on, ale hned tak rychle i zářit přestala, neboť její radost kořenila v úspěšné vzpomínce, ale rozhodně ne ve zdařilém doručení. „Bohužel ji nemají na skladě. Mysleli si, že ano, ale ne.“
„To si snad děláte srandu?! Jste tu vůbec k něčemu, vy stará rašple?! Víte, čeho jste se dopustila?! Tolik zmařených životů!“
„Tak jste si měl dávat větší pozor!“ nedala se.
„A vy jste neměla být taková kráva!“
„Není divu, že vás ta vaše ženuška podváděla, když jste takový cholerik!“ vyšly z ní slova jako by po něm hodila břitvou. Ihned si ústa zaslepila dlaněmi.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Samotný námět je neuvěřitelně silný, originální a má až anticky tragický přesah. Propojení křehkého světa motýlů s hlubokým traumatem hlavního hrdiny a nešťastnou náhodou v podobě rozlitého vína funguje naprosto skvěle. Závěrečný zvrat s požárem a nevědomou vraždou mladého páru dává příběhu mrazivou, ale dějově logickou tečku.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti mistrně vykreslit kontrast mezi krásou motýlího ráje a vnitřní temnotou stárnoucího muže. Čtenář doslova cítí vlhké teplo skleníku i tíhu hrdinova žalu, což textu dodává velmi silný emocionální náboj. K absolutní dokonalosti chybí jen trochu jemnější budování napětí těsně před samotným finále, aby byl přechod k destrukci ještě uvěřitelnější.
Provedení – ★★★☆☆
Máš velmi bohatou slovní zásobu a cit pro popisy, díky čemuž se text čte plynule a dokáže čtenáře vtáhnout. Dialogy v květinářství však působí trochu zkratkovitě a melodramaticky, stálo by za to je více zcivilnit, aby nepůsobily nuceně. Dej si také pozor na občasné překlepy (např. ‘bolet’ místo ‘bolest’), interpunkci a zbytečně krkolomná souvětí, která občas zbytečně brzdí jinak skvělé tempo vyprávění.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a emotivně nabitý text, který ukazuje, že máš obrovský cit pro budování tragických příběhů s hlubší myšlenkou. Ačkoliv stylistika a dialogy budou vyžadovat ještě trochu péče a vypsání se, tvá schopnost pracovat se symbolikou je už teď na vysoké úrovni. Určitě v psaní pokračuj, máš velký talent vyvolat ve čtenáři silnou rezonanci a zanechat v něm dojem dlouho po dočtení.