Jen hrstka lidí dokáže rychle přijít s náhradní adresou, která dává smysl a v klidu se tvářit jakoby nic. I takoví mohou být užiteční, přestože jsou ochotní nalomit důvěru hned na začátku. Chytří a nezmatkují. Jen je třeba si na ně dávat větší pozor.
Nakonec jsou jen dvě možnosti, jak tenhle jednoduchý test kardinálně podělat. Zadat adresu někoho známého a vědomě ho tak ohrozit, děkujeme, tuhle páku jsme na tebe ještě neměli. Anebo zazmatkovat a zadat totální nesmysl.
Kevin vyťukal něco na displeji.
Jenny pozorněji prozkoumala cílovou destinaci a zaraženě nadzvedla obočí.
„Takže ty jako bydlíš ve výškovým obchoďáku na kraji ňákýho sračkovýho sídliště, Kevine?“
Rekrut zdrceně pokrčil rameny.
Tenhle parchant zřejmě nebude nejostřejší tužka v penále. Promnula si čelo.
„Tak ještě jednou, kluku. Budu dělat, že se to nestalo. Zadej tam adresu domů, ať už to máme z krku.“
Kevin jen zmateně bloudil zrakem po displeji.
Jenny docházela trpělivost.
„Tak hele…,“ vyštěkla, když jí to rázem došlo.
Von je to zasranej bezdomovec, problesklo jí hlavou, jakmile si lépe prohlédla jeho oděv.
„Ty jseš jako vágus?“ vyprskla neomaleně.
Kevin několikrát zamrkal a pohlédl ven z postranního okýnka. Nějak nemohl polknout další ponížení. Přikývl.
„Skvělý. Vopravdu skvělý, takže já povýšila na taxikáře smradlavejch bezďáků,“ zabědovala pohrdavě.
Kevin nereagoval. Chtěl se propadnout podlahou a už nikdy nevyjít na světlo.
Během zběsilé jízdy se Jenny trochu zklidnila. Vnímala ubíhající střechy budov za okny a konečně se dostavila ona známá poetická chvilka z rychlé jízdy. Přesně tohle milovala. Pro tyto okamžiky dýchala. Mozek zase vyždímal špetku dopaminu a ona se na chvíli přestala cítit jako nejzbytečnější mrcha na celé planetě. Něco náhle nahlodalo její pocit štěstí. Něco nepříjemného se drze vkrádalo mezi její mozkové závity. Něco jako výčitky.
Krátce pohlédla na Kevina. Seděl zařezaný jako hromádka neštěstí. Kdysi byla jím. Nicka. Od té doby se sice vytáhla, ale nikdy nepřestala mít pocit, že je neustále na dně.
„Hele, Kevine,“ odmlčela se, aby našla slova omluvy, dlouho je k ničemu nepoužila. „Sorry,“ vymáčkla nakonec nejistě.
Kevin jen zakroutil hlavou a mávl rukou ve vzduchu.
„Ne vážně, nechtěla jsem tě ňák urazit. Všichni jsme začínali s holou prdelí,“ pokusila se o lepší omluvu.
„Kašli na to. Vopravdu. Vo nic nejde,“ snažil se přejít omluvu. „Tohle je ale každopádně moc fajnový auto,“ pokusil se změnit téma.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh staví na klasických, ale velmi oblíbených cyberpunkových motivech – cynická hrdinka na dně, bezcitný gang a high-tech svět plný propastných sociálních rozdílů. Přestože zápletka s vykoupením skrze záchranu nevinného nováčka není úplně nová, dokázal jsi ji oživit skvělým prvkem sarkastické umělé inteligence, která funguje jako hrdinčino svědomí. Nosná myšlenka sebeobětování dává příběhu silný smysl a hloubku, na které se dá do budoucna skvěle stavět.
Atmosféra – ★★★★★
Tady jsi odvedl naprosto fantastickou práci, protože se ti podařilo mě okamžitě vtáhnout do děje. Kontrast mezi luxusním, sterilním interiérem mluvícího auta a špinavou, beznadějnou realitou ulice i Lucasova doupěte je z textu přímo hmatatelný. Emoce hlavní hrdinky – její vyhoření, apatie i postupné probouzení soucitu – působí velmi uvěřitelně a tíživě. Závěrečná scéna v opuštěné nemocnici má skvěle vybudované napětí a mrazivý, nevyhnutelný nádech.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, obzvlášť slovní přestřelky mezi Jenny a umělou inteligencí jsou napsané s velkým citem pro ironii. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas narazíš na mírně krkolomná spojení (např. ‘nasadil kardinální korunu’) a v textu se objevují drobné překlepy či chybějící interpunkce v souvětích. Tyto mušky ale nijak zásadně nenarušují plynulost vyprávění, protože obsahově a rytmicky jsi to zvládl na výbornou.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která ukazuje tvůj cit pro budování světa a psychologii postav. Dokázal jsi na malé ploše odvyprávět ucelený příběh s jasným obloukem a silnou pointou, což je u amatérských textů vzácné a velmi cenné. Pokud do budoucna zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent a tvé příběhy mají čtenářům co předat!