„Kevin,“ opravil ho poslušně rekrut.
„Jasně, Kevin, je to zelenáč. A tohle je Jenny,“ ukázal na ni svým doutníkem. „Ale pro tebe spíš madam,“ doplnil.
„Těší mě, madam,“ odtušil s předstíraným sebevědomým Kevin.
Jenny odmítavě zakroutila hlavou. „Ráda bych řekla to samé, Kevine.“
Zmatení, které přeběhlo po Kevinově obličeji připomínalo čerstvého studenta vysoké školy na první přednášce z matematiky.
Lucas se škodolibě zakřenil. „Vy dva se budete nenávidět,“ poznamenal s vnitřním uspokojením.
Kevin se nervózně ošil. „Nemyslím, pane,“ pokusil se rozpačitě uvést věci na pravou míru.
Jenny si povzdychla.
Lucas sundal nohy ze stolu a důležitě se nahnul blíže ke Kevinovi. „My se teď nějakou chvíli neuvidíme. Až na tvý zkoušce. Do tý doby je Jenny tvůj kontakt, šéf a tvoje zatracená máma. Všechno řešíš s ní. Kapiš?“
Rekrut horlivě přikyvoval. „Jasný, kapiš. Rozumím, pane.“
Otřískaná cigareta, která si za ta léta u Jenny v kapse zažila své, mezitím našla cestu mezi její suché lepící se rty. Jenny na ni ani neměla chuť, jen potřebovala trapnou chvíli vyplnit nějakou činností.
„Neposer to, hochu,“ varoval Lucas se spikleneckým mrknutím.
„Ne, to určitě ne.“
„Tak držím palce. Jenny tě hodí domů.“
Protočení očí a potažení z cigarety.
„Ne, ne to je v pohodě, díky,“ oponoval zaskočeně Kevin.
Lucasův úsměv zmizel. „Jenny. Tě. Hodí. Domů,“ zopakoval velmi pomalu. Jeho hlas přitom změnil barvu na nelidsky kovovou.
„Aha, tak dobře, děkuji,“ přitakal zmateně.
***
Kevin zůstal stát jako opařený, když spatřil nablýskaný žluto červený Wasp zaparkovaný na příjezdové cestě za domem mafiánského bosse. Naštěstí se mu podařilo udržet ústa zavřená, nechtěl totiž působit jako ucho, co nikdy v životě nepoznalo luxus.
„Ne že mi to zasviníš, kluku. Myl ses dneska vůbec?“ sestřelila ho nepatřičnou otázkou, jakmile zpozorovala jeho ohromení.
„Jo, jasně,“ vyblekotal neupřímně.
„To byla řečnická otázka, Kevine.“
Jenny mu raději sama otevřela. Kevin nic nenamítal, nechtěl schytat další ponížení. Dneska už toho měl příliš. Chtěl zapadnout pěkně do bezpečí svého kutlochu a zahrabat se pod deku. Mít pro dnešek klid.
„Tak, kam to bude?“ pobídla ho Jenny, jakmile oba zapadli dovnitř a ukázala na obrazovku palubního počítače.
Kevin znejistil.
Byla to jedna z prvních zkoušek. V tuhle chvíli začne většině rekrutů vrtat hlavou, jestli je dobrý nápad zadat svou adresu do počítače partičky gangsterů. Co když se něco pokazí?
Jenny tenhle dril moc dobře znala. Zatím to bylo jen takové oťukávání. V tuhle chvíli už gang dávno věděl, kde rekrut přesně bydlí, otázka byla, jak se zachová. Většina lidí znervózní, a nakonec zadá svou skutečnou adresu, protože nedokáží přijít s ničím lepším. A to je v pořádku. Později je to začne nahlodávat a budou přirozeně poslušnější. Oni ví, že my víme.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh staví na klasických, ale velmi oblíbených cyberpunkových motivech – cynická hrdinka na dně, bezcitný gang a high-tech svět plný propastných sociálních rozdílů. Přestože zápletka s vykoupením skrze záchranu nevinného nováčka není úplně nová, dokázal jsi ji oživit skvělým prvkem sarkastické umělé inteligence, která funguje jako hrdinčino svědomí. Nosná myšlenka sebeobětování dává příběhu silný smysl a hloubku, na které se dá do budoucna skvěle stavět.
Atmosféra – ★★★★★
Tady jsi odvedl naprosto fantastickou práci, protože se ti podařilo mě okamžitě vtáhnout do děje. Kontrast mezi luxusním, sterilním interiérem mluvícího auta a špinavou, beznadějnou realitou ulice i Lucasova doupěte je z textu přímo hmatatelný. Emoce hlavní hrdinky – její vyhoření, apatie i postupné probouzení soucitu – působí velmi uvěřitelně a tíživě. Závěrečná scéna v opuštěné nemocnici má skvěle vybudované napětí a mrazivý, nevyhnutelný nádech.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, obzvlášť slovní přestřelky mezi Jenny a umělou inteligencí jsou napsané s velkým citem pro ironii. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas narazíš na mírně krkolomná spojení (např. ‘nasadil kardinální korunu’) a v textu se objevují drobné překlepy či chybějící interpunkce v souvětích. Tyto mušky ale nijak zásadně nenarušují plynulost vyprávění, protože obsahově a rytmicky jsi to zvládl na výbornou.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která ukazuje tvůj cit pro budování světa a psychologii postav. Dokázal jsi na malé ploše odvyprávět ucelený příběh s jasným obloukem a silnou pointou, což je u amatérských textů vzácné a velmi cenné. Pokud do budoucna zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent a tvé příběhy mají čtenářům co předat!